HAN KANG – VEGETARIÁNKA

Knížka, která získala řadu ocenění. Hm…

DĚJ: Jonghje je typickou ženou jihokorejské střední třídy. Pracuje, stará se o domácnost a víceméně se podvoluje svému manželovi. Ten si jí vzal z pragmatických důvodů. Nebyla ani nejkrásnější, ani nejchytřejší, ani nejzajímavější, vyhovovala mu právě tím, jak byla obyčejná.
Po jednom ošklivém, krvelačném snu přestane jíst Jonghje maso. Manžel ani její nejbližší rodina to nemíní pochopit a především respektovat. Na jedné rodinné sešlosti jí dokonce otec násilím donutí kus masa sníst. Přede všemi přítomnými vytáhne Jonghje nůž a podřeže si žíly. Zachrání jí bratr její sestry, který okamžitě zareaguje, poskytne jí první pomoc a odveze jí do nemocnice.
V druhé části knihy sledujeme právě jeho vývoj. Toho tragického dne si uvědomí, že je do Jonghje zamilovaný. Ta se po návratu z nemocnice rozvede a začne žít sama. Naděje na změnu narazí znovu na nepochopení okolí a příliš tvrdý vnitřní boj. Který končí třetí částí.

DOJMY: Vegetariánství jako prostředek hledání sebe sama a vymezení se vůči odosobněné společnosti? Proč ne.
První část se dala vydržet jenom proto, že knížku napsala žena. Tak opovržlivé, věcné nazírání na ženy jsem už dlouho neviděla. Proč se někdo žení, když ke svému protějšku nic necítí, když mu vyhovuje vlastně jenom tehdy, když se nijak neprojevuje? Když se mu ani fyzicky nelíbí? Hanba.
Druhou částí příběh rozkvete, a to nejenom květinovými fantaziemi nového hlavního hrdiny. Vidíme úplně jiný pohled na stejnou ženu. Na zajímavou, hloubavou, přitažlivou Jonghje. Je fascinující, jakou sílu má cit dobrého člověka, a jak trapně vedle ně působí sobecký manžel bez charismatu.
Ve třetí části dochází k nepříjemného rozkladu všech postav, který nechci prozrazovat. Ale mám pocit, že bez tolerování jemných odchylek ostatních, se nám nebude žít příjemně v žádném systému. Ti, kdo chtějí obyčejnost bez přemýšlení, rušení, si mají někam zalézt a nezavírat do izolace ty, kteří chtějí žít svobodněji.
Až na druhou část se mi to vlastně vůbec nelíbilo. Čte se překvapivě dobře. Ale nevlídnost, syrovost a sobeckost prosakuje skrz. Ošívám se. A to nesnáším a už to bylo na dlouho naposled, tentokrát doopravdy!

NEDOPORUČUJU. A trochu DOPORUČUJU… S produkty od Odeonu je to hrozný!

První dopis pro Violu

Dopisy, které odvypráví jeden příběh, jsou můj oblíbený způsob vyprávění.
Začínáme novou sérii a přesuneme se v čase do první poloviny minulého století.

První dopis

Tak ať se vám, líbí, milí čtenáři!

NEAL SCHUSTERMAN, JARROD SCHUSTERMAN – SUCHO

Knížka, při jejímž čtení budete mít neustále žízeň, a ještě dlouho potom si budete vážit umytých vlasů a vypraného oblečení.

NEAL SCHUSTERMAN, JARROD SCHUSTERMAN – SUCHO

DĚJ: Alyssa žije s rodiči a mladším bratrem Garettem v americkém maloměstě a chodí na střední školu. Už nějakou dobu trvá Bezvodí, tedy situace, kdy se tenčí zásoby vody. Lidé mají vládou přikázáno šetřit vodou – nezalévat trávníky, nenapouštět bazény, nekoupat domácí mazlíčky. Jednoho dne před letními prázdninami přestane téct voda z vodovodu. Všechna balená voda z obchodů je okamžitě pryč. Alyssini rodiče se vydají jako mnoho ostatních hledat nějaké vodní zdroje.
Alyssin soused a spolužák Kelton tyhle starosti nemá. Jeho rodiče se dávno na boj o přežití připravují, takže mají doma obrovské zásoby vody a trvanlivých potravin. Protože je Kelton do Alyssy zamilovaný, chce jí i přes otcův odpor pomoct. Jenomže otec měl pravdu. Jakmile ostatním dáte něco, co oni zoufale potřebují, budou toho chtít víc. Budou chtít tolik, že vám nic nezbyde. Jejich nedobytný dům je nakonec vyrabovaný, a protože se Alyssini rodiče stále nevracejí a Keltonovi rodiče se nemůžou vzpamatovat, vyrážejí s Garettem do jejich bunkru, ukrytého kdesi v lesích. Cestou potkávají další žíznivé bytosti. A dosažením bunkru jejich cesta za vodou nekončí.

DOJMY: Young Adult asi naposled. Teenageři mi začínají být myšlenkově příliš vzdálení a zjednodušení vyprávění pro jejich hlavy mě jenom ruší.
Ale je to výborný námět a děj je napínavý. Na mě teda až moc, mám radši klidnější čtení. Tady už máte vždycky pocit, že už jsme konečně u cíle, a pak se něco zkomplikuje, někdo do toho zasáhne, něco se zase podělá. A na to já nemám moc nervy.

Jak to tak v tomhle žánru bývá, postavy jsou nějak moc chytré, dospělé, vyzrálé. Dospělí jsou nezodpovědní a můžou za všechny současné problémy. Ale předpokládám, že takový scénář se bude omladině líbit.

Jako poselství pro mladou nešetrnou generaci je to výborné. Ale jak to tak chodí, tak ti, co by to potřebovali, tuhle knížku spíš minou.

DOPORUČUJU!

DELPHINE DE VIGAN – VDĚK

Miluju vlčí máky. A miluju tuhle autorku. I když mi tahle knížka trochu utíkala mezi prsty.

DĚJ: Michele Seldonová pracovala jako redaktorka. Dnes žije v domově seniorů. Ztráta soběstačnosti se u ní projevuje pozvolna, takže není schopná nebo možná připravená přijmout, že potřebuje pomoc. A že to, co jí zatím nedělá problémy, je potřeba udržovat a trénovat. Třeba paměť a řeč.
Když sama pocítí, že se její dny nachylují, pocítí potřebu dotáhnout do konce jednu věc, kterou vždycky chtěla udělat. Pokračovat ve čtení „DELPHINE DE VIGAN – VDĚK“