Pacientka

Miluji jednoho muže. Je krásný. Má vážné šedé oči, hezké rty a čistou, bledou pleť. Je to můj lékař. Nosí modré tričko, bílé kalhoty a ponožky, zdravotní pantofle a módní brýle se silnými plastovými obroučkami. Pokračovat ve čtení „Pacientka“

Cestující

Vejdu do úplně prázdného vyhřátého kupé. Je pět hodin ráno. Jako před každou cestou jsem skoro nespala, takže sotva stojím na nohou. Sednu si k oknu po směru jízdy a kabát si pověsím za sebe, abych se do něj mohla schoulit. Tašku si hodím pod sebe, aby mě nikdo neokradl, kdybych usnula. Tak to by bylo. Dívám se ven do tmy a snažím se být klidná. Nerada někam cestuji sama. Může nastat tolik věcí, ve kterých se nevyznám, nebo které by mohly být nebezpečné. A navíc si na cestách připadám ještě osamělejší než jindy. Nikdo by neměl cestovat sám. Nikdo vám nepohlídá zavazadla, když si potřebujete dojít na záchod, nikdo vám nepomůže s těžkou taškou, nikdo si s vámi nepovídá. Nasadím si sluchátka, abych mohla poslouchat něco, co by mě rozveselilo. Pokračovat ve čtení „Cestující“

Nájemník

Nenávidím stěhování. Nerada o tom i mluvím, ani postěžovat si na to mi nepřináší úlevu. Ztrácíte soukromí a zázemí a nové je v nedohlednu. Tentokrát zcela určitě. Původní nájemce bude v mém novém bytě ještě celý týden a já už se musím nastěhovat, protože už nemám kde být. Pokračovat ve čtení „Nájemník“

Apokalypsa

Máme schůzku v nějaké kavárně v centru. Hledám v telefonu přesnou adresu a než se mi zobrazí, musím ho dvakrát restartovat. Je deset let starý a ještě dva roky nebudu mít nárok na nový. Jdu obhlédnout svůj žalostný šatník. Kde jsou ty doby, kdy jsme se s kamarádkou místo školy poflakovaly celý den po nákupních centrech a vracely se domů s taškami plnými zbytečností. Pokračovat ve čtení „Apokalypsa“

Soused

Byla to šílená pitka. Do našeho dvoupokoje se narvala snad půlka patra. Neměli jsme kupovat tolik alkoholu. Takhle nevěděli, kdy odejít. Ráno uklízím prázdné láhve a špinavé talíře a v kuchyňce se s ním potkám. Pomáhá mi. Nikdy jsme toho spolu moc nenamluvili, i když bydlíme v jednom bytě. Ani jeden nejsme stydlivý, včera jsme se bavili se všemi ostatními, ale spolu vlastně nikdy pořádně ne. Nevím, proč ho mám tak ráda. Dívá se na mě, když se potkáme na chodbičce nebo v kuchyni, na večírku jsme se často srazili očima. Ale líbím se mu jako on mně? Pokračovat ve čtení „Soused“