RADKA TŘEŠTÍKOVÁ – BÁBOVKY, OSM, TO PRŠÍ MOŘE

Dneska se podíváme na pravděpodobně nejčtenější českou autorku současnosti. Dvě knížky už nejsou úplně nejnovější a určitě jste o nich už slyšeli, tak je shrnu dohromady i s loňskou novinkou Osm.

BÁBOVKY
Začnu Bábovkami, protože jsem je četla jako první. Koupila jsem si je, když jsem šla na malou operaci, abych měla s sebou něco zaručeně čtivého a nepropadala v nemocničním pokoji trudným myšlenkám. Svůj účel splnily.

DĚJ: Bábovky plácají děti na písku. Upečená bábovka je symbolem rodinné pohody. Hezkým děvčatům se někdy ne úplně uctivě říká buchty nebo bábovky. O tom všem je tahle knížka.
Je vyprávěna dvanácti ženami, které jsou vzájemně propojené. Jsou různě staré, dělají různé věci, mají partnery, práci, rodinu, děti, zvířata, nebo ne. Jsou mezi sebou příbuzné, nebo se potkávají v práci, některé spí se stejným mužem. Každá vypravěčka posune děj dál a napíná nás, jestli se dozvíme o velké finační částce v hotovosti, která se ztratila a která je hlavním pojítkem příběhu.

Radka Třeštíková mě přímo uzemnila svojí odvahou. V žádné jiné české knize jsem ještě nečetla tak otevřené popisy pocitů postav, jejich myšlenek, prožívání smutku, deprese, radosti, rozkoše. Zejména o sexu dokáže autorka psát bez jakýchkoliv zábran, aniž by šlo o erotickou literaturu. Prvotní krátké pohoršení vystřídal úžas nad tím, že není vůbec žádný důvod se pohoršovat, autorka nepopisuje nic víc, ani nic míň, než běžnou součást života. Stejně tak je to s pocity. Všechny postavy mají na své emoce právo. Jenom ten celek k ničemu radostnému zrovna nespěje.
Pokud hledáte něco oddechového k vodě, sáhněte po Bábovkách. Vyšly už i v lehké brožované vazbě.
DOPORUČUJU!

OSM
Po nějaké době jsem se k autorce vrátila, protože jsem její novinku Osm dostala jako dárek. Nějakou dobu po přečtení jsem pak knížku neviděla, protože si jí postupně půjčily všechny dámy v mém příbuzenstvu. Žádná jí neměla dlouho. I když si budete pořád opakovat, že to není žádné veledílo, kvůli téhle knížce nebudete spát a budete šetřit každou volnou chvilku, abyste jí mohli dočíst.

DĚJ: Na začátku knížky jsme na konci příběhu. Mladá žena Míša leží v kómatu v nemocnici, protože jí někdo postřelil. Postupně se seznamujeme s lidmi z jejího nejbližšího okolí a příběh se vrátí na začátek. Můžeme sledovat spletitý popis zdánlivě nedůležitých situací, které vedly k tragické události. A skončí to prostředkem…

U téhle knížky jsem si hodně rychle uvědomila, jak dobře zvládá autorka popis absolutně odlišných charakterů. Stejně jako u Bábovek vám každý bude něčím povědomý, něčím protivný a něčím sympatický. Po přečtení každé kapitoly ve vás zůstane zvláštní pocit něčeho nedokončeného, jako usazenina, která nejde pořádně vyčistit, pachuť, která nejde ničím zapít. Lidi se chovají jako pitomci a můžou si za všechno sami. A ještě tím škodí ostatním. To mě napadlo hned několikrát. Ale dokud se mi ta knížka nevrátila zpátky, nebyla jsem v klidu…
DOPORUČUJU A NEDOPORUČUJU!

TO PRŠÍ MOŘE
Knížku To prší moře jsem si koupila trochu z bezradnosti, když jsem neměla úplně dobrou náladu a potřebovala jsem odvést myšlenky. A dostala jsem ještě něco navíc!

DĚJ: Hanka byla v pubertě vystavena střídavé péči, a zamilovala se do svého nevlastního bratra. Ten její lásku dodnes spíš využívá. Pak jí postupně zemřou oba rodiče a sotva dospělá Hanka se není schopná vyrovnat s osudem, který jí rozhodně nic neusnadnil. Nastěhuje se k podivínské babičce a zapne sebedestruktivní režim.

Ačkoliv jde o nemladší autorčinu knížku z těchto tří, hodnotím jí nejpozitivněji.
Je v ní mnoho bolesti, nervozity, nelaskavosti a sobectví. Hlavní postava se chová přesně tak, jak bysme my často chtěli, ale stud, morálka, nebo ještě něco jiného nám to nedovolí. Třeštíková poprvé ukazuje své psychologické schopnosti a prostírá nám jeden život takový, jaký je, bez příkras, bez hodnocení. A nabízí řešení. V čistotě vlastní podstaty a svobody. Bez patosu a klišé. A to není v současné literatuře vůbec obvyklé!
DOPORUČUJU A NEDOPORUČUJU!

Ještě bych se krátce zmínila o autorčině prvotině – DOBŘE MI TAK.
Možná, že si Třeštíková potřebovala vyřídit něco s opačným pohlavím. Já to chápu. Ale výsledek mě poměrně rozrušil. Možná je jednodušší číst o chybujících ženách. Možná, že mám sama s muži ještě mnoho nevypořádaného. Ale tohle na mě bylo opravdu trochu moc.

MILOŠ URBAN – HASTRMAN

Dneska vám napíšu svoje dojmy z knížky Hastrman, na jejíž motivy právě běží v kinech stejnojmenný film.
Možná jsem měla velká očekávání, nevím. Ale nepatřím k těm, kdo by z Hastrmana sedli na zadek a už se nevzpamatovali. Přesto jsem ráda, že jsem ho četla.

Kniha se dělí na dvě další knihy, řekněme na dvě novely. První se odehrává v 19. století na venkově v Severních Čechách. Příběh je vyprávěn baronem, který se po dlouhém putování po Evropě hodlá usadit v obci svých předků, rozšířit rybníky a zprovoznit starý mlýn. Poznává místní obyvatestvo a jeho zvyky, je okouzlen dcerou místního rychtáře Katynkou. Je to vodník. Ano, je to vodník, ale o tom později. V druhé knize se posouváme do současnosti. Severní Čechy jsou devastovány těžbou. Náš Hastrman stále žije a rozhodne se vzít osud krajiny, kterou miluje, do vlastních rukou, kdyby měl všechny, kdo jsou pachateli, zabít.

Nemůžu autorovi upřít, že neznám současníka, který by měl tak neuvěřitelně bohatou slovní zásobu a dokázal by přírodu a její proměny lépe popsat než on. Téma vybral úžasné. Lidská hloupost a omezenost slepá k tomu opravdu důležitému je dokonale aktuální. Ale to je téma druhé knihy. První kniha je oslavou přírodních darů, mládí a krásy, je to Máchův Máj v próze, Erbenova Kytice beze strachu, poetika v každé větě. Druhá kniha je současnou syrovou povídkou o zoufalém boji proti nespravedlnosti a nezodpovědnosti. O boji, který je tak odhodlaný, že pro sebe sama nevidí, kolik jiné škody vytváří a že je spíš samolibý než odvážný. Dokonalé. Kdo z nás někdy nepocítí marnost dobrého a obětavého počínání? A není i malý krok proti zlu tím nejstatečnějším, co můžeme udělat?
Ano. A to je všechno. Obdivím obě knihy. Ale nedokážu ty dva celky spojit, ačkoliv samozřejmě chápu autorův záměr. Ale pokud měl poetický popis Hatrmanova kraje čtenáře připravit na nelidskou ránu v podobě jeho likvidace, proč nás unavoval takovou řadou bezvýznamných a nudných událostí? Aby nám předvedl, jak umí pracovat s jazykem? Nezpochybňuju, že jsem si řady spojitostí nejspíš nevšimla a nepovažovala je za důležité. Ale i tak mi přišlo to napínání a oddalování čehosi nefér. Bonbónek nepřijde. Možná jsem barbar. Ale celé to bylo vlastně trochu, jenom trochu, ale přece… namyšlené. Už jenom stavět se do postavy vodníka. Proč? Aby mu bylo leccos krutého odpuštěno?
Ale možná ze mě jenom mluví romantik a nemůžu autorovi odpustit, že vztah mezi ústřední dvojicí popisuje jako lásku. Erotická přitažlivost a posedlost člověkem nás v životě nejspíš potká častěji než láska. Bohužel. Ale láska to není.

DOPORUČUJU A NEDOPORUČUJU!