Průšvihář

Nevím, jak bych vám ho popsala. Je hezký. Je strašně moc hezký. A má v sobě něco. Něco, něco, něco. Snažila jsem se na to přijít za těch nekonečných nocí, kdy jsem už věděla, že není nic, co by zaplnilo moji prázdnotu. Kromě něj. Byla jsem tak nadšená, že mám takového kamaráda. Budil pozornost, kamkoliv jsme přišli. Byl tak vtipný, sám sebou, nic nepředstíral. Nikdy jsem nikoho takového nepoznala. Někoho tak povrchního, nestoudného, laskavého, rozkošného. Bylo to tak krásné. Mít takového člověka ve svém životě. I když jenom jako kamaráda. Chlubila jsem se s ním. Užívala jsem si jeho galantnost, jeho zájem o mě. To jiskření. Pokračovat ve čtení „Průšvihář“

Trenér

Je to můj poslední závod. Poslední závod v reprezentaci. Nezáleží na tom, jak dnes poběžím, je to jen formalita. Prostě nejsem z těch nejlepších. Urovnávám si tričko a zachytím jeho pohled. Má okolo sebe tolik lepších, ale povzbudivě se usmívá jenom na mě. Pokračovat ve čtení „Trenér“

Posudek

Chci zaklepat na pootevřené dveře, ale uslyším svoje jméno, tak se zaposlouchám.
„Prošla na večírku skleněnejma dveřma, no uvidíš sám. Byla to firemní akce, takže dostala i odškodný, ale pak se to někomu nezdálo a poslali ji k psychologovi a chtějí testy, jestli něco nebere. Asi tam má nějakou důležitou funkci. Vidím to tak na kvartál, oni ti dají vědět.“
„Tak jo. A jak žiješ?“ Pokračovat ve čtení „Posudek“

Estébák

Čekárna je přetopená. Svlékám si bundu i svetr, ale stejně mě za chvíli začne svědit v podpaží. Odtáhnu si košili od těla. Tonda mi říkal, že to dělají schválně. Chtějí nás vydeptat. Schválně si pozvou víc lidí, než můžou stihnout, abychom šli k výslechu úplně vynervovaní. Pokračovat ve čtení „Estébák“

Profesor

Jako kdyby to, co mě dřív pohánělo vpřed, bylo pryč. Cítím takové prázdno, jako kdyby mě opustil někdo blízký, moje druhé já. Jako kdybych byla ze dvou polovin a ta důslednější a energičtější někam odešla. Zůstala jsem sama, zmatená, slabá. Copak ostatní necítí to prázdno? Pokračovat ve čtení „Profesor“