3 NEJKRÁSNĚJŠÍ KNÍŽKY O LÁSCE

Nejhezčí romantické romány „pro ženy“ vám ještě představím. Tohle budou knížky tří různých žánrů, u kterých vám bude možná srdce bušit ještě víc, než u nějakého slaďáku. Podíváme se na válečný, klasický a dívčí román. Tyhle knížky mě kdysi přesvědčily a přesvědčují opakovaně, že bez lásky jsme všichni do jednoho mrtví. A v květnu, měsíci lásky, to budete prožívat dvojnásobně!

ERICH MARIA REMARQUE – VÍTĚZNÝ OBLOUK

Někdo nedá dopustit na Tři kamarády, někdo na Nebe nezná vyvolených. Princip je podobný a jsou to taky nádherné knihy. Ale Vítězný oblouk jsem četla nejdřív, takže pro mě zůstal srdcovým. A v klíčové scéně mi tečou slzy po tvářích.
DĚJ: Ravic je československý lékař. Žije v laciném pařížském hotelu pro uprchlíky, protože nemá platné doklady. Pracuje ilegálně na renomované klinice a za malou odměnu dělá jedny z nejnáročnějších operací. Šedou rutinu mu jednu noc naruší setkání s neznámou ženou. Ze zoufalého přízraku, který nemá kam jít, se stane uhrančivá, nádherná bytost. Ravic, který si nese válečná i duševní zranění, se dlouho vážnému vztahu brání. Ale Joan ho svojí touhou po obyčejném, silném lidském štěstí a zejména čistou touhou po něm, úplně uchvátí. Jenomže v okamžiku, kdy se citům poddá, jí ztratí. Přestože i poté dokáže jasně uvažovat a pomstít dávnou nespravedlnost, jeho život už nikdy nebude stejný. Láska probouzí k životu, způsobuje bolest, ale taky bolest léčí.
DOJMY: Remarqueovo podání nerovných vztahů v nejistých časech je nadčasové. Dokonale popsaná beznaděj a bolest vyplývající pouze ze stesku po někom. Po někom, kdo není zdaleka dokonalý, ale ze záhadného důvodu pro nás v daný okamžik znamená víc než všichni ostatní. Nehraje roli, kým jsme, co nám dalo vzdělání a vše prožité. Můžeme být uprostřed nejnáročnějšího pracovního úkolu, prožívat společenský úspěch nebo čekat na výslech, ale něco uvnitř nás šeptá jediné jméno.

„…Joan, kdybys jen vešla těmi špinavými dveřmi…“

IVA HERCÍKOVÁ – VÁŠEŇ

Ivu Hercíkovou jsem si oblíbila už v dospívání pro její trilogii o přemýšlivé dívce Nataše (Pět holek na krku, Trest, Druhá láska). Její přirozený, trochu tesklivý pohled na život už v končícím dětství mě nadchnul. Proto jsem později přečetla v podstatě i všechny její knížky pro dospělé (Zrada, Hester aneb o čem ženy sní, Klára holub růžový a další). To, že se námět trochu opakuje, mě nutí k myšlence, že to budou romány z velké části autobiografické. Vášeň je tak strhující, že až na šokující závěr má se skutečností určitě mnoho společného.

DĚJ: Pírko je něžný pseudonym pro českou emigrantku, která se vdala za amerického ovdovělého lékaře. Vyvdala s ním i dvě malé děti, které miluje skoro jako vlastní, z velké části proto, že sama děti mít nemůže. Život na Floridě je poklidný, nenáročná práce v manželově ordinaci a domácí práce jí celkem vyhovují, manželství a vztahy s dětmi jsou fungující. Občas se jí zasteskne jenom po fotografování a opakovaně se do něj poouští. Její vnitřní život se rozmete na kusy, když se seznámí s českým emigrantem Josefem, žijícím s manželkou a dětmi v New Yorku. Mladá žena se zpočátku domnívá, že jejich vztah drží pohromadě jenom stesk po domově a rodné řeči a obrovská přitažlivost, která jim dává prožít něco, co si neuměli ani představit.
Měsíce ubíhají. Je pro ně velmi těžké najít si čas na překonávání vzdáleností mezi nimi, a tak krátce vyměřený čas tráví velmi intenzivně. Když se o jejich poměru jedna strana dozví, jejich vztah se výrazně změní. Vztah sestávající se dosud v podstatě jenom z několikahodinového milování a sporadického spánku, se ukáže jako mnohem silnější, než by se mohlo zdát. Už dávno věděli, že jsou zamilovaní, ale láska trvá dál a nebude možné jí pohřbít. Ani za okolností, které by měly změnit všechno.
DOJMY: Láska na první pohled, zvlášť když je velmi sexuálně motivovaná, má málokdy šanci uspět. Vztah vdané ženy a ženatého muže, kteří se milují, nemůže nikdy dopadnout bez nějakého boje. Ale někdo se občas rozhodne, že relativní spokojenost a smířenost s životem v kompromisu není to, proč jsme se narodili. Zvlášť když mají to štěstí a poznají absolutní spříznění duší. Je to nespravedlivé, že je to potkalo, až když měli nezpochybnitelné společenské závazky? Možná. Ale daleko horší je, když to někdo nezažije nikdy.

„Mám-li si vybrat mezi soužením a ničím, vyberu si soužení.“

STANISLAV RUDOLF – KOPRETINY PRO ZÁMECKOU PANÍ

Nechápu, jak mohl muž tak dokonale vystihnout proměnu, která se v dívkách stane s první láskou. Je to frajer! Knížku bych doporučila třeba na dovolenou i v případě, že jste dávno překročili dvacítku. Pokud by to na vás bylo přece jenom moc, podívejte se na film. Je to taková veselejší inspirace touhle milou knížkou.

DĚJ: Katka Krásná žije s rodiči na zámku. Ale nepředstavujte si spaní v posteli s nebesy a snídaně v dámském salonku. Jsme v minulém režimu a jejímu tatínkovi byl na zámku coby kastelánovi přidělený maličký dvoupokojový byt u zamřížovaného vchodu. Oba rodiče provádí turisty a na letní sezónu přijali na pomoc studenta historie Petra. Katka tráví poslední prázdniny před nástupem na střední školu v zámecké pokladně a spát musí na rozvrzaném gauči v kuchyni, protože její pokoj obsadil právě ten mladý brigádník. Mimo slíbeného výdělku jsou tedy vyhlídky na léto poněkud fádní. Ale pokladna se ukáže jako místo, odkud je příjemný přehled o všem dění a na zámek chodí hodně mladých kluků, se kterými může Katka zavést řeč. Občas se dostane i za kamarády k řece a její bývalý spolužák na ní nezapomněl a vždycky na ní čeká, aby se spolu šli vykoupat nebo projet na mopedu.
Jenomže s Katkou něco je. Sama tomu nerozumí, ale do hlavy se jí vkradl Petr, se kterým přitom prohodila sotva pár vět. Vůbec si jí nevšímá. Baví se s rodiči, návštěvníci zámku si ho nemůžou vynachválit a když se jednou objeví v plavkách u řeky, úplně klidně se začne bavit s některými místními. Katce je bídně. Co dělá špatně? A proč na něj musí pořád myslet, když její pokusy se s ním sblížit nemají žádný výsledek? On jí nevnímá. Když tak pozoruje podobně neúspěšné pokusy zaujmout opačné pohlaví u svých kamarádek, dojde k přesvědčení, že kluci jsou natvrdlí a o prvním polibku nelze bez činů jenom snít. Rozhodne se jít na to jinak. A bude to teda bomba, že div celý zámek nespadne.

DOJMY: Zamilovanost provádí v mozku podobné legrácky, jako akutní psychóza, to už ode mě víte. Dělá z nás pitomce, blábolící chuděrky a trapné frajírky. Ale taky z nás dělá dospělejší a úplnější lidi. Je to nejspíš ta první pravá láska, která v nás poprvé vzbudí strach, že nemusíme být v životě vždycky šťastní. Nahlédneme při ní do sebe a zjistíme, jak jsme proti některým věcem slabí a bezmocní. Ale taky třeba to, že jsme silnější, než jsme čekali, a že občas stojí za to zabojovat. Ať už to dopadne jakkoliv.

„… byl to právě jeho pohled, který odhalil a pojmenoval můj smutek.“

Mějte krásný květen, moji milí. Sněte a když cítíte, že už to nejde vydržet, jednejte. Toho, co jste neudělali, budete jednou litovat víc. I za to zklamání to stojí. Prožít lásku, i když každá stejně nakonec musí dopadnout špatně, znamená moc.
Líbám vás pod rozkvetlým stromem!
J.

Sdílení

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *