3 slabší kousky – OLGA, OPRAVÁŘ OSUDŮ, MONDSCHEIN

Malá prodleva v recenzích byla způsobená tím, že jsem v posledních dnech měla smůlu na lepší kousky. A protože se mi píše hůř o knížkách, které mě moc nebavily, podíváme se dneska krátce na tři najednou. Pár slov si přeci jen zaslouží a nesedly mi třeba neprávem.

BERNHARD SCHLINK – OLGA

Po autorově Předčítači jsem čekala podobnou bombu. Styl zůstává, ale děj je přes menší obsah utahaný. Ale na lepší průměr to stačí.
Olga a Herbert se od dětství mají rádi. Dětská láska vydrží a oba se i přes nepřízeň okolí chtějí vzít. Na začátku 20. století je jejich rozdílný původ ještě na překážku. Rozdílné jsou ale i jejich povahy a zásadní pohled na svět. Olga tíhne k sebevzdělávání a kvalitnímu vzdělání jiných, Herbert je dobrodruh. A právě tahle odlišnost je rozdělí, ale z Olžiných dopisů adresovaných vzdálenému Herbertovi je nade vše jasné, že láska zůstala.
Příjemné, dojemné, kvalitní čtení. Mně po něm ale mnoho nezůstalo.

ROBERT FULGHUM – OPRAVÁŘ OSUDŮ

Tak tohle jsem nepochopila. Každá autorova nová knížka je událost. Ale pár let nejspíš už jenom kvůli autorovu jménu. Nuda a jedno klišé za druhým roztahané obrovským písmem a odstavci na dvojnásobek. Škoda papíru!
Američan George Novak přijel do Prahy, aby pátral po svých českých předcích. Z nějakého důvodu ho krátce po příjezdu v noci osloví mysteriózní bytost a nabídne mu, aby se stal opravářem osudů. Pokud bude svědkem něčeho, co by chtěl změnit, může to udělat. Po dobu neurčitou. Když se ráno George probudí, zjistí, že se mu to nezdálo. Může pomoct někomu chytnout autobus, zabránit bouračce, rodinné krizi.
Během těchto událostí trvajících několik týdnů, tráví mnoho času s Verou, se kterou se spřátelí. Vera nám odhalí svou zajímavou minulost a George se jí svěří se svými schopnostmi. A tady je, přátelé, konec. Máme čekat nějaký další díl? Protože takhle mám pocit, že jsem měla nějaký špatný výtisk a chybělo posledních 115 stran. Pokud máte někdo jiný názor, napište mi, bude mě to extrémně zajímat!

JOSEF BOLF, ONDŘEJ ŠTINDL – MONDSCHEIN

Námět mě zaujal. Forma, která šetří slovy, emocemi a popisy nakonec také. Ale realita čtení mě uspávala.
Erik je jedním z privilegovanějších obyvatel blíže neurčeného, zřejmě východoevropského Města. Pracuje jako jeden z mnoha posluhovačů totalitního režimu tím, že vykonává schválené sebevraždy těch, kteří by už stejně nebyli k ničemu. Život tady je naprosto bezvýchodný a poslušnost je vymožena drastickými metodami. V podstatě nikdo nemá své vlastní vzpomínky a myšlenky, mozky jsou vymývány a plněny vhodnějším obsahem. Erik se ale trochu vymyká a pokusí se najít trhlinu ve zdánlivě neporazitelném monstru, které drží lidské bytosti v nesmyslném otroctví.
Nemá cenu se zabývat tím, jestli je námět původní, protože podobných knížek není nikdy dost. Tahle ale nejspíš někam zapadne a nikdo jí už nevyloví. Škoda, stačilo málo. Ale to málo tomu právě zásadně chybí.

Sdílení

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *