ANTHONY DOERR – O DÍVCE GRACE

Román o muži, kterému sny plné předtuch téměř zničily život.
Po Světlech, která nevidíme, jsem myslela, že jdu na jistotu. A ani ne…

DĚJ: David si už jako chlapec uvědomil, že to, co se mu v noci zdá, se také stane. Vnímá to samozřejmě spíš u hodně neobvyklých věcí. Naplno se o tom přesvědčí, když se stane přímým svědkem dopravní nehody, o které se mu předešlou noc zdálo. Během dospívání mu tahle zvláštní skutečnost život příliš nekomplikuje. Touží po studiu meteorologie, odjakživa je fascinovaný vodou a jejími formami a obměnami. Vystuduje a stane se vědeckým pracovníkem, na Aljašce má k práci ve svém oboru ideální podmínky.
Jednou potká v samoobsluze ženu, kterou viděl ve snu. Zamiluje se do ní, a přestože je vdaná, sblíží se s ní. Se svým mužem nemůže mít děti, ale teď je těhotná. To jí přesvědčí, aby s Davidem odešla. David vybuduje nový domov a když se jim narodí dcera Grace, prožívá nejkrásnější období života. Dokud se mu jednou v noci nezdá příšerný sen, ve kterém se Grace utopí při záplavách. Odmítá věřit tomu, že se i tento sen splní, ale když se rozvodní řeka za jejich domem a začne stoupat, zpanikaří. Uklidí svou ženu a dceru do bezpečí v hotelu a odejde. Teprve za pár dní své ženě zavolá a snaží se jí vysvětlit, co udělal. Ta nic nechápe, přestože o jeho snech ví. David prchá dál, až skončí téměř bez peněz na ostrově v Karibiku. Snaží se znovu kontaktovat svou ženu, ale není jak, není ani v hotelu ani v jejich domě. David si najde práci na stavbě hotelu na pobřeží a šetří na cestu zpátky. Když má téměř všechny peníze na letenku, přijde mu balík, ve kterém jsou neotevřené dopisy, které své ženě a dceři posílal spolu se vzkazem, ať už je nikdy nehledá. A o jeho hledání jsou zbývající dvě třetiny románu.

DOJMY: Začátek výborný. Autorův poetický styl se mi líbí, čte se lehce a je emotivní a příběh zajímavý. Ale jakmile David udělá to nesmyslné rozhodnutí a odjede, za chvíli je bez peněz ??? a nemá, jak se dostat zpátky, jde to kamsi pryč. Čtení je najednou obtížnější a nudné. Tak tak se dopracujeme k ušmudlanému, očekávanému závěru, který měl přijít mnohem dřív.
Je to přesně půl na půl. Osudová láska a narození dcery patří k tomu nejdojemnějšímu, co jsem za poslední dobu četla. Zbytek je upocený a šustí nadbytečným papírem. Možná to byl symbol toho, že to nejlepší v životě může být ve chvilce pryč, ani nevíme jak a zbytek se může vléct roky? Možná.
DOPORUČUJU a NEDOPORUČUJU!

Sdílení

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *