DANIEL COLE – HADROVÝ PANÁK

Milovníky thrillerů nemohl minout. Kdyby minul mě, nic moc by se nestalo.
Jak může být očekávaná prvotina, pokud není autorem někdo známý? Tady mi asi něco uniká. Námět je fajn, ale jinak je to těžký průměr.

DĚJ: Máme tady dalšího detektiva do sbírky. William „Wolf“ Fawkes. Zase rozvedený, samotářský, životem omydlený. Býval v Londýně jedním z nejlepších. Byl jenom krok od dopadení sériového vraha, ale protože ten byl pro nedostatek důkazů prohlášen nevinným, vzal Wolf spravedlnost do svých rukou a přímo v soudní síni se ho pokusil zabít. Vrah přežil a vraždil ještě jednou, dokud nebyl definitivně odsouzen. Wolf si mezitím pobyl nějaký ten pátek v psychiatrické léčebně. Teď je znovu ve službě a ocitá se přímo uprostřed velkého případu. Ve stejné ulici, kde bydlí, je naproti v domě nalezena vskutku neobvyklá mrtvola. Je sešitá celkem ze šesti těl, každá její část patřila někomu jinému. A hned hlava patří onomu zabijákovi, kterého Wolf málem zabil, a který má sedět ve vězení. A ruka „Hadrového panáka“ ukazuje prstem z okna přímo do Wolfova bytu. Začíná to dobře. A autor této bizarní performance, která ale zůstane v příběhu tím nejzajímavějším, se rozhodně nesnaží být nenápadný a nechává po sobě spoustu stop. Poukazuje i na to, kdo budou jeho další oběti. Wolf má být mezi nimi.

DOJMY: Trochu víc popisnosti by nechybělo, knížka mohla být klidně tlustší, aby byla srozumitelnější. V příběhu je šílené množství postav, zpočátku se mi pletli hned ti nejdůležitější. Protože o nikom nic nevíme, všichni rovnou mluví a jednají, je těžké se mezi nimi vyznat. Ani všechny Wolfovy ženy nejsou nijak rozlišené, nevíme ani barvou vlasů nebo velikost podprsenky, abychom si je mohli trochu představit a vyznat se v nich. V překotné detektivce tak zrychleně pobíhá velké množství vyšetřovatelů, potenciálních dalších obětí, náhodných kolemjdoucích, ale to nejzajímavější, detaily jejich práce a jejich pocity si musíme domýšlet. Všichni pořád mluví, někam se přesouvají, tam něco zjišťují, něco dělají, u toho mluví, pak se vrací a zas o tom s někým mluví. Ale jak vypadalo to, co cestou, a hlavně na místě viděli, pluje někde v meziprostoru.
Technicky naprosto zvládnuté. Ale to ostatní, co drží všechny příběhy pohromadě, se tady někam vytratilo.

DOPORUČUJU těm, kteří jdou rádi rychle k věci. Snílkové si moc nepošmáknou.

Sdílení

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *