DOT HUTCHISON – MÁJOVÉ RŮŽE

Ti, kdo se těšili na druhý díl Sběratele motýlů, se budou cítit podvedení.
Tohle totiž nebyl druhý díl. To byl úplně jiný thriller, ve kterém bylo použito jenom pár postav ze Sběratele, na jehož děj skoro nenavazoval. Přitom samostatně taky nebude fungovat, protože se na něj občas odkazuje. A první půlka je uzívaná. No… Ale jinak to celkem ušlo.

DĚJ: Sedmnáctiletá Priya žije po smrti své sestry jenom s maminkou. Její sestra byla jednou z obětí zvráceného Zahradníka, který ve svém skleníku věznil několik krásných žen, vytetoval jim na záda křídla a vytvořil si svou sbírku motýlů. Při požáru tohoto skleníku se některým děvčatům podařilo uprchnout a Zahradník byl vážně zraněn a uvězněn. Od té doby uplynulo několik měsíců a Priya s matkou se odstěhovaly, aby začaly znovu. Jenomže klid nebudou mít ani teď. Priya začne na prahu domu nacházet záhadné kytice různých květin. Protože je v kontaktu s detektivem, který vyšetřoval a stále ještě vyšetřuje Zahradníkův případ, je ihned upozorněna, že by mohla být vytipovanou obětí dalšího šílence. Ten si dle záhadného klíče každý rok vyhlédne jednu dívku a posílá jí ve stejném pořadí stejné druhy květin. Na konci zimy přijdou růže a dívka je pak nalezena mrtvá.
Priye je sice umožněno studovat doma, kde je neustále pod dohledem venkovních kamer a policie je vždycky na dosah, přesto s každým dalším pugétem a blížícím se jarem roste všeobecná nervozita. Kdo za tím vším stojí? Je to někdo, koho Priya osobně zná? Nebo jde o někoho spřízněného se Zahradníkem? A je možné uniknout někomu, kdo po sobě nezanechává žádné stopy?

DOJMY: Začátek se vleče. Z paměti budete útrpně dolovat podrobnosti ze Sběratele, abyste zjistili, že to nemá téměř žádný význam. Postavy z „prvního dílu“ se jenom vynoří a na další vývoj nemají sebemenší vliv. Když si tohle uvědomíte, trochu se to zlepší a začtete se do průměrné detektivky. Hlavní postava je celkem zajímavá, její chování a způsob života po prožité tragédii působí autenticky. Velmi mě zaujal i pohled na vztah mezi matkou a dcerou. Ztráta té nejbližší je sblížila, ale zároveň mezi nimi vytvořila řadu trhlin. Ztratit sestru a ztratit dceru je něco úplně jiného a může to mezi přeživšími paradoxně vést k většímu odcizení. Citové zranění je jiné, a právě jiné prožívání prohlubuje vzájemné nepochopení. Pro obě to pak vede k pocitu, že se o sebe nemůžou opřít a obě se bez opory ocitají v nebezpečí. Ale tak však ono to nějak dopadne. A on se taky nakonec ukáže.
Když si odmyslím to velké očekávání, tak víceméně
DOPORUČUJU!

Sdílení

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *