GABRIEL TALLENT – ABSOLUTNÍ MILÁČEK

Tak tohle je ten slíbený pohled do mysli dalšího současného šílence.

DĚJ: Čtrnáctiletá Julie – Turtle žije sama se svým otcem v rozpadajícím se venkovském domě. Matka zemřela, když byla hodně malá. Otec posílá Turtle do školy, kde příliš neexceluje, ale tím asi tak končí všechno, co by mohlo být pro dnešní čtrnáctiletou dívku normální. Spí na dekách na zemi, moc se nemyje, otec jí místo gramatiky učí zacházet se zbraněmi. V okamžiku, kdy vám definitivně dojde, že v noci spolu souloží, jde veškerá sranda pryč. Ano, samotný popis knihy nás varuje. Přesto možná budete jako já zaskočeni a další děj budete sledovat se vzrůstající hrůzou z toho, co přijde dál. A že toho bude. Jedinými světlými body jsou Martinův otec, Turtlein dědeček a její učitelka. Ani nám slíbený románek nepřináší mnoho radosti. Dny ubíhají, všichni se chovají čím dál nepředvídatelněji a když už to vypadá, že bude od Martina pokoj, tak se zase zjeví a vede si s sebou malou holčičkou Cayenne. A jestli to doteď byla hrůza, tak teď je to peklo.

DOJMY: Není to pro mě. Nepotřebuju se během čtení ošívat, drbat a přemýšlet nad tím, jestli budu brečet, zvracet nebo tlouct hlavou do zdi.
Je to děs. Autor předvádí, co umí s jazykem, umí toho dost a zná toho dost.
Ale postavy nedávají smysl. Turtle je příliš dospělá, příliš vyrovnaná, je jenom cynická a introvertní. Ostatní ani nekomentuju.
Nevěřím, že takhle vypadá závislost.
Nevěřím, že takhle vypadá jakákoliv forma lásky.
Nevěřím, že by malá Cayenne okamžitě neutekla do lesů.
Neveřím, že to nešlo napsat bez tolika vulgarismů.
Nevěřím, že tohle napsat bylo nutné.
Věřím, že měla každá brutální scéna nějaký význam a závěr smysl, ale mně se dělalo prostě permanentně špatně.
Věřím, že se děje leccos.
Věřím, že ne každý má v životě štěstí. Ale nemusím si to pořád takhle explicitně připomínat.

NEDOPORUČUJU!

Ale pokud vám nebude vadit číst o tom, jak někdo peče v troubě živé zvíře, jak amputuje devítileté holce článek prstu bez umrtvení, jak někdo mlátí a znásilňuje svojí sceru a sprostě jí u toho nadává, třeba pochopíte to, co mi v tom hnusu uteklo a obohatí vás to.
Já mám dost.

Sdílení

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *