GILLIAN FLYNN – OSTRÉ PŘEDMĚTY

Možná, že kdybych začala pvotinou svojí oblíbené autorky a nenechala si jí nakonec, bylo by všechno jinak. Tohle je brutál!
Když pominu povídku Skvrna (dost povedená), byly Ostré předměty poslední knížkou od Gillian Flynn, kterou jsem nečetla. Původně jsem si jí šetřila, ale pak jsem si řekla co, zítra tu nemusím být. A pustila se do ní. Po pár stránkách mi v krku zaskočil dietní ležák. Tohle je čtení pro silný nervy!

DĚJ: Camille je průměrná reportérka. Má shovívavého šéfa, ale ve všem mu odporovat nemůže. Když je vyslaná získat nějaké informace do svého rodného maloměsta Wind Gap, není nadšená, ale to je tak všechno, co si může dovolit. Nemá na dospívání ty nejlepší vzpomínky a myšlenka na matku, u které by se měla ubytovat, v ní dodneška vzbuzuje spíš nevoli, než myšlenku na hřejivou náruč. Její sestra, která zemřela ještě jako dítě, byla matčin miláček a Camille se v bohaté rodině cítila vždycky jako vyděděnec. Ve městě má navíc vyšetřovat nepříjemnou záležitost. Po necelém roce, kdy tu byla zavražděná malá holčička, se další děvčátko pohřešuje. Camille má zjistit od místních co nejvíc detailů, a oživit tak obskurní plátek, pro který pracuje. Sblíží se s kriminalistou, který oba případy vyšetřuje, podaří se jí komunikovat v podstatě se všemi místními, a zdá se, že je všemu na stopě. Ale Camille není úplně normální hezká mladá žena. Z důvodu, který je pro mě doteď pochopitelný jenom velmi obtížně, má místo deníčku po celém těle jizvy, které si sama způsobila. Ostrými předměty. A pak je tu její studená matka a nevlastní sestra. Ženy, které by vás znepokojily v každém případě, Camille zatahují do čím dál komplikovanější sítě vztahů a událostí, a všechno začíná být nejenom nepohodlné, ale i dost nebezpečné.

DOJMY: Tahle autorka je ďábel. Zaháčkuje si vás hned prvním odstavcem a vy se nemůžete odtrhnout. A pak s vámi, s prominutím, vyjebe. Poprvé. Podruhé. A potřetí. A to jsem si myslela, že ve svojí první knížce ještě nebude tak rozjetá! Naopak. Tohle není drastická detektivka s krvavými detaily, s vyhřezlými vnitřnostmi a zohavenými mrtvolami. Tohle je psychologická tortura. A já jsem vlastně ráda, že dokud Gillian zase něco nevyplodí, budu od ní mít pokoj. Je úžasná. Ale taky je příliš znepokojivá, zvrhlá, manipulativní a ve své prvotině i pěkně nechutná.
Ale za milostnou scénu, ke které vám neprozradím víc, než že jsem si neskutečně přála, aby k ní došlo, jí odpustím všechno. Jo jo, v životě je všechno přesně tak a v tom to právě vězí!

DOPORUČUJU A NEDOPORUČUJU!

Sdílení

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *