GILLIAN FLYNN – TEMNÉ KOUTY

Sázka na jistotu. Proč si občas neudělat radost?
Co budu dělat, až přečtu poslední knížku od téhle neskutečné spisovatelky? Budu smutná z pomyšlení, že pokud neobjevím někoho jiného, nic už mi nebude zárukou, že si takhle smlsnu.

DĚJ: Třicetiletá Libby Day žije v Kansasu v pronajatém domě a nic nedělá. Když jí bylo sedm let, při brutálním masakru byly zavraždeny její sestry a matka. Na základě Libbyina svědectví byl odsouzen její patnáctiletý bratr Ben. Tato tragická událost dosud přinášela Libby slušný zdroj příjmů. Našlo se hodně lidí, kteří jí posílali soustrastné dopisy spolu s šeky. Ale s tím začíná být konec a vypadá to, že Libby by snad musela začít pracovat. Nemá velké nároky, ale někde bydlet a něco jíst musí. Představa práce jí děsí, nic neumí a nic se jí dělat nechce. Pak přijde dopis, ve kterém jí mluvčí spolku, zabývajícího se řešením vražd, nabízí spolupráci. Její případ totiž ještě pořád pár lidí zajímá a jsou nadšenci, kteří by jí snesli modré z nebe, kdyby jim pomohla vnést do událostí toho děsivého večera nové světlo. Vždyť ani sama Libby si není jistá, jestli do svědectví nebyla vmanipulovaná, téměř na nic z toho dne si nepamatuje. Nemá tedy zábrany, a spolupráci přijímá. Po krátkém naléhání si poprvé promluví ve vězení se svým bratrem Benem a pak i se svým otcem. Během pár dnů se dozvídá o své rodině věci, o kterých neměla tušení. A my vidíme, jak úplné banality mohou na špatném místě nebo čase způsobit šílenou tragédii. A pointa? Jaká jiná než dokonalá?!

Knížky od Gillian jsou jako něco zakázaného, co si můžete v dospělém věku dovolit, ale pořád cítíte, že byste neměli. Mám odpor k pornografii, ale asi bych to k ní nejspíš přirovnala. U mě možná ke konzumaci zmrzliny ve tři hodiny v noci. Ke sledování filmu, kde je herec, který se mi líbí. K opalování se na sluníčku. Je v tom něco špatného. Přináší to uspokojení, ale vzápětí přichází nepříjemný pocit. Ve všem primitivním, co nám dělá dobře, jako kdyby bylo něco nezdravého. Mám podobný pocit, když čtu takové knížky. Přináší mi to úžasný pocit, že nevím o světě kolem sebe. Ale za jakou cenu? Nestanu se cyničtějším, otrlejším člověkem?
Víte co? Já na to kašlu, každý máme nějakou slabost. U ničeho si tak neodpočinu. Chci se třást nedočkavostí, co zvláštního, realisticky popsaného, se ještě dočtu. Tady není nikdy důležité, kdo za vším stojí. Ale jací jsou všichni kolem. A to je šíleně zajímavé a zábavné.
Vždycky si po přečtení něčeho takového připadám čistá jako studánka. S prstíkem trochu zvrhle zastrčeným v puse.

DOPORUČUJU!

Sdílení

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *