HANA MARIE KÖRNEROVÁ – HEŘMÁNKOVÉ ÚDOLÍ

Často jsem narážela na ódy psané na tuto knížku podle skutečných událostí. Tak jsem si jí konečně přečetla a tady máte verdikt!
Už dlouho jsem nepřečetla knížku na jeden zátah. Teoreticky tedy není nač si postěžovat. Ale já jsem příšera, takže je.

DĚJ: Sedmnáctiletá Anna je sirotek. V roce 1946 je poslaná z Ruska do Československa, kde se uvolili o ní postarat její příbuzní. Její vlastní teta s rodinou by jí dokázala živit, ale velmi špatně, takže dohodne Anně seznámení s válečným veteránem, který dostal jako odškodnění hospodu v blízkém Heřmánkovém údolí v Českém středohoří a chce se oženit. Pavel je pohledný a hospoda i okolí se Anně zalíbí, a tak souhlasí, že se stane mladou paní. Jakmile si zvykne, je zpočátku velmi šťastná. Je pracovitá a její muž to oceňuje, nežijí v blahobytu, ale mají všechno, co potřebují. Když se jí ani ne do roka po svatbě narodí dvojčátka, chlapec a děvče, nevěří, že by její štěstí nemělo trvat napořád. Ale. Pavel je velmi náruživý a umanutý a Anna je v podstatě každý rok těhotná. Pavel má vlivem válečného zranění čím dál větší bolesti hlavy a často nemůže vůbec pracovat, navíc je nepříjemný až hrubý. Kdyby neměla Anna pomoc ve staré sousedce, často by péči o děti, domácnost a restauraci nemohla zvládat. Manželství, které nebylo postaveno na žádném citovém základě, jenom na praktické motivaci, získává obrovské trhliny. Anna se za každou cenu snaží rodinu udržet pohromadě, i když je jim hospoda zabavena a všichni se musí uskromnit v malém domečku a Pavel musí chodit do práce, kterou nezvládá.

DOJMY: Nebudu kritická, knížka je napsaná úžasně. Je čtivá, obratná, emotivní, věrohodná. Moje stížnost spočívá v pocitech, které ve mně vyvolala. Jak je možné něco takového ustát? A je správné zachraňovat za každou cenu něco, co všem přináší jenom utrpení? Je zajímavé, že vnější okolnosti naplňují hlavní hrdinku větším hněvem než to, co jí způsobil její vlastní manžel. Že z toho, co musí se svými dětmi zvládat a vydržet, neobviňuje skutečného viníka. Je to neuvěřitelná statečnost nebo neschopnost překročit svůj vlastní stín? Je důležitější vlastní štěstí nebo formální lidský závazek?
Příběh lehce násilně způsobuje pocity viny ze současného způsobu života, z toho, že všechno vzdáváme, že nic nenapravujeme, ale všechno nefungující odkládáme. Ale i hrdinka samotná nakonec dojde k závěru, který uklidní. Takže jsem vlastně spokojená.

Sdílení

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *