J.P. DELANEY – VĚŘ MI

Hodně očekávaná novinka od autora bestselleru Ta přede mnou.
Buď byl román ušitý horkou jehlou, nebo mi něco uniklo. Druhý zázrak se nekoná.

DĚJ: Angličanka Claire si přijela do Ameriky splnit své herecké sny. Na hereckou školu a skromné bydlení si vydělává poněkud nezvyklým způsobem, jako volavka u právnické firmy. Mnoho manželek chce mít své nevěrné muže přistižené při činu. Claire je na oko svádí, natočí je u toho, a materiál pak slouží jako důkazní materiál. U jednoho takového případu ale Claire pohoří a dostane se do průšvihu. Nejenom, že se jí nepodaří charismatického Patricka svést, ale jeho žena je brzy poté nalezena velmi netypickým způsobem zavražděná. Claire se stává podezřelou. Víc důkazů ale ukazuje na Patricka, a po nějakém čase je Claire znovu využitá pro své herecké nadání, tentokrát přímo soudním psychologem a vyšetřovatelem, aby Patricka pomohla z vraždy usvědčit. Patrick je profesor a překladatel, a svůj profesní život zasvětil dílu prokletého básníka Charlese Baudelaira. Jeho ústřední motiv, krása vytvořená prostřednictvím zla, Patricka natolik fascinuje, že se nabízí podezření, že by mohl náměty převádět do reality. A to má Claire zjistit. Přihlásí se na jeho přednášky a zkusí ho zaujmout znovu, tentokrát tím, že předstírá zájem o podobné záliby. Velmi rychle se do sebe zamilují a začnou spolu žít. A všechno se neustále monitoruje. Claire Patricka už vůbec nepodezírá, a snaží se dokázat, že je nevinný. I on má o ní opravdu zájem. Ale Claire umí velmi dobře hrát a Patrick může být zvrhlý zločinec. Claire může být také využitá, a není úplně jasné kým. Za chvíli si nebudete ničím jistí.

DOJMY: Hlavní hrdinka je mi konečně po dlouhé době sympatická. Taková normální mladá holka. Trochu rajda, trochu romantička, trochu pomuchlaná dětstvím stráveným po pěstounských rodinách. S některými věcmi moc nenadělá, a to se mi líbí. I téma práce pro právnickou firmu mi připadá skvělé. Knížka se navíc díky rychle řazeným kapitolám a srozumitelnému stylu psaní velmi dobře čte.
Ale jakmile dojde k vraždě, nějak se mi už nic nezdá. Připadá mi nevěrohodné, že by vyšetřovatelé věnovali tolik měsíců času a zdlouhavé práce jednomu případu, a používali k tomu nelegální metody. Nezdá se mi, že by se celkem rozumná Claire nechala pod příslibem zelené karty natáčet a nonstop odposlouchávat. Ale možná je jenom zvláštní a cokoliv zahrát jí nedělá problém, že jenom využívá příležitost.
Chvíli je podezřelý jeden. Pak druhý. Pak všichni.  Pak zase někdo jiný. A právě proto se takový ten nečekaný, šokující závěr nedostaví.

Nijak zvlášť NEDOPORUČUJU!
P. S. A co má znamenat ta laciná obálka? Styď se, Ikare!

Sdílení

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *