JIŘÍ PADEVĚT – OSTNY A OPRÁTKY

Konečně jsem se dostala k téhle knížce. Nevěděla jsem, co úplně čekat, ale vy už to vědět budete! Originální, trochu přepjaté, duchaplné čtení.
Kdo znáte autora, znáte jak jeho okruh práce, tak jeho styl vyprávění. Trochu patetický, někdy možná až příliš drhnoucí o dno, ale inteligentní. A především smysluplný. Tentokrát to zkusil čistě prozaicky a napsal sbírku povídek, doplněných o dobové zprávy.

DĚJ: Krátké, leckdy jenom jednostránkové povídky se soustředí na jednotlivé momenty různých účastníků zásadních okamžiků 20. století. Příběhy se opírají o dochované informace, ale prožitky a detaily jsou pochopitelně smyšlené. Nahlédnete tak do soukromí lidí, kteří se pohybovali na různých místech střední Evropy v kritických okamžicích dějin nebo v době, která jim bezprostředně předcházela nebo je následovala. Intenzivně pocítíte atmosféru místa, času a situace. Pohled přes plot koncentračního tábora. Intenzitu oslavy konce roku, který byl posledním pro parašutisty Kubiše a Gabčíka. Odosobněnost popravčího Milady Horákové.
Pointa toho, kde a kdy se nacházíme a kdo je hlavní postavou, se dozvídáme většinou až nakonec a tvoří v podstatě rozuzlení hádanky toho, kdo se nám dnes jeví jako dobrý nebo špatný. Protože i ti, o kterých dnes mluvíme s hrůzou nebo opovržením, se často od těch ostatních v soukromí příliš nelišili. A v tom tkví autorův záměr, ze kterého běhá mráz po zádech. Jak bysme se zachovali my sami?

DOJMY: Styl autora je mi tak blízký, že budu mít jedinou výtku. Tou je lehká uspěchanost, kterou cítím už z trochu neobratného názvu knížky. A pak i z některých povídek, většinou těch, které se týkají těch úplně nejzásadnějších osob našich dějin. Jako kdyby se autor nemohl dočkat toho, aby nás už už odpálil tím, že ten malý chlapec byl Jan Palach, nebo že se nalézáme v Březince.
Jinak mi nevadila těžká sentimentalita, která může leckoho dráždit, ani přehnané používání metafor a personifikací, typu „vody hladící dno vany“, „dechu tančícího mrazivou nocí“ apod. Popisy jsou přepálené, ale mně to k tématu sedí. Pokud se máme poučit z minulosti a nebýt neteční ke krutosti, která může kdykoliv převážit nad dobrem a lidskostí, musíme přehánět.

DOPORUČUJU!

Sdílení

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *