JUSSI ADLER OLSEN – ŽENA V KLECI

První letošní knížka a začneme rovnou pěkně zostra!
Profláknutý trhák, po kterém následovalo několik dalších detektivek se stejným vyšetřovatelem, není žádná pohádka na dobrou noc.

DĚJ: Carl Morc je komisařem u dánské policie. Nedávno utrpěl vážné zranění během výkonu vyšetřování jednoho případu, přičemž jeden jeho kolega na místě zemřel a druhý byl zraněn natolik, že zůstal od krku dolů ochrnutý. Po rekonvalescenci se Carl vrací do práce a je přidělen na oddělení „Q“, které se má zabývat nevyřešenými případy. Carl tuhle zašívárnu přijímá s povděkem, po prožitém stresu ocení chvíli klidu, stejně jako jeho pomocník Asad, odborník na úklid a vaření kávy. Nenáročnou práci jim naruší fakt, že při občasném předstírání činnosti narazí na případ, který by stál za bližší prozkoumání. Jde o záhadné zmizení mladé ženy před pěti lety. V Carlovi se probere chuť do práce a začne konečně něco dělat.
V druhé linii sledujeme příběh právě této unesené ženy. Mladá politička je uvězněná v temné, holé místnosti, kde nemá zpočátku nic než vlastní oblečení. Postupně k ní její věznitelé promluví, dostane základní věci nutné k přežití a pod vlivem dalších událostí se stále víc zmenšuje naděje, že se odtud někdy dostane živá. Netuší, proč je tady a kdo jí tímto strašlivým způsobem trestá. Když se to dozví, není daleko od toho všechno vzdát. Ale je tady Carl se svým parťákem, který ať působí jakkoliv komicky, ještě mu to pálí.

DOJMY: Detektivka jako taková není špatná. Čte se svižně, Carl představuje neokoukaného detektiva, se kterým se budete dobře bavit. Traumatizovaný chytrák odstrčený na podřadné oddělení a umístěný do plesnivého suterénu s vykutáleným uklízečem tmavší pleti, není špatný materiál pro začátek vznikající série. Problémem byl pro mě samotný zločin. Jsem z literatury zvyklá na leccos, ale uvěznění mladé ženy do temné cely mě úplně odrovnalo. Živoří v nelidských podmínkách ve tmě nebo naopak při nesnesitelně silném osvětlení, při zvyšujícím se tlaku, s minimem jídla a vody na pití a na osobní hygienu, dny a měsíce plynou a mně se dělalo zle. Zavřít někoho do klece jako zvíře a vystavovat ho neustálému strachu z toho, co přijde, je něco, co mě vyřídilo víc, než leckteré promyšlené pořizování mrtvol v jiných thrillerech a detektivkách. Když jsem dočetla, měla jsem dost a bojím se teď chodit mezi lidi i ve dne. Jsem to ale hrdinka. Ale třeba mám nervy nadranc a vy budete v klidu.

Takže DOPORUČUJU A NEDOPORUČUJU!

Sdílení

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *