KATEŘINA TUČKOVÁ – ŽÍTKOVSKÉ BOHYNĚ

Jedna z nejrozporuplnějších knížek, které se mi letos dostaly do ruky…
Tohle není žádná novinka. Ale tak nějak mi Kateřina Tučková chyběla v seznamu přečtených současníků, tak jsem si vybrala její nejúspěšnější titul. A nevím, jestli někdy zkusím nějaký jiný…

DĚJ: Dora Idesová je zřejmě poslední ženou, která si v sobě nese tajemné schopnosti žen, které si je z generace na generaci předávaly v okolí Bílých Karpat. Schopnosti ulehčující život v drsném, chudém prostředí. Pomocí nejrůznějších bylin a jiných darů přírody dokázaly léčit nejrůznější neduhy těla a duše. Dora se této roli brání, protože žádné z „bohyň“, na které vzpomíná, nepřinesly jejich schopnosti nic dobrého. Pomohly mnoha lidem, ale samy dost často skončily špatně. Dříve na hranici jako čarodějnice, později v blázinci, ve vězení. Ona sama i se svým postiženým bratrem Jakoubkem byla vychovaná tetou Surmenou, která za své dobré činy skončila u soudu a pak neznámo kde. Jako kdyby se schopnostmi šlo ruku v ruce jakési prokletí. Dora se tragickému osudu chce ubránit, a jakmile opustí příšerný internát, začne se o celou záležitost zajímat. Hledá v archivech, a na téma Žítkovských bohyň napíše diplomovou práci. Téma neopustí ani poté, a celá záležitost začne nabývat úplně jiných rozměrů, když se jí dostane do ruky svazek z ministerstva vnitra vedený proti její tetě Surmeně. Svazek StB. Je možné, že v každém režimu se najde důvod, proč duchovně založení lidé s lehce nadpřirozenými schopnostmi mohou být nebezpeční? Pak to asi často nebyly náhody a o prokletí můžeme jenom spekulovat…

DOJMY: Nešlo to, trápila jsem se. Styl vyprávění mi neustále podřezával větev. Vždycky jsem se znovu začetla, toužila jsem po pokračování, a něco ho přerušilo. Nevadilo mi, že byl text z velké části tvořený články, lékařskými zprávami, poznámkami z výslechů. Bylo velmi chytré nechat na čtenáři, aby na všechno přišel vlastně sám. Ale ve zbytku to vázlo. Nulová atmosféra, nevykreslené postavy. Z čeho zachytit příběh? Takhle vnímám knížku jako důležité poselství pro všechny generace. Ne všechno, co je vědecky prokázané, nám je k prospěchu a může nám pomoct. Niterní svět je to, co nás dělá takovými, jací jsme. Toť myšlenka. Ale román to pro mě nebyl.
Třeba máte někdo jiný názor?

Je mi to líto, ale NEDOPORUČUJU!

Sdílení

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *