KEN KESEY – VYHOĎME HO Z KOLA VEN

Právě teď je čas na věci, které odkládáme na to… až bude někdy čas.

DĚJ: Dlouhodobý pacient psychiatrické léčebny zvaný Náčelník, který deset let předstírá, že je hluchoněmý, popisuje několik týdnů, které zásadně ovlivnil nově příchozí klient. Na klidném oddělení je kolem třiceti pacientů, většina akutních, u nichž se očekává možnost vyléčení, a několik chronických, kteří zde v péči zdravotníků dožívají své pošramocené životy. Nový akutní pacient Randle McMurphy se vymyká všem, kteří kdy léčebnou prošli. Kromě lehké neschopnosti zařadit se do společnosti na něm není nic až tak nenormálního. Prožil už dost času v různých nápravných zařízeních a na nucených pracích, a pár týdnů v blázinci nařízených soudem vyhodnotí jako příjemnou změnu. Jeho příchod uchvátí zaměstnance, akutní i leckteré chronické pacienty, včetně Náčelníka. McMurphy hodlá prožít zdejší pobyt jako jednu velkou zábavu, a k tomu potřebuje probudit k životu většinu pacientů. Je hlučný, všetečný, vynalézavý. Je ale taky inteligentní a dobrý. Začátek si užívá, pochvaluje si vydatnou a chutnou stravu, pohodlné spaní a minimální povinnosti. I to málo, co se od pacientů očekává, si hodlá přizpůsobit k pohodlí sebe i dalších pacientů. Jediný, kdo mu stojí v cestě, je vrchní sestra Ratcheldová. Je to starší svobodná dáma, pro kterou je práce smyslem života. Pořádek na oddělení je jedinou prioritou i za cenu trestání pacientů, a tyto tresty obratně vydává za léčbu. McMurphy je pro ní velkou výzvou. Začíná boj mezi nepružným systémem a svobodným zdravým člověkem.

DOJMY: Kdyby nebyl vypravěčem Náčelník, řeknu vám, že byla knížka lepší než film. Ale jde o jednu z pár výjimek, kde film předčil předlohu. Psaný Náčelník je trochu otravný svými vizemi, leze na nervy předstíráním a nečitelností. I McMurphymu chybělo něco z jeho charismatu, kterým ve filmu okouzlil každou ženu kromě vrchní sestry i přes vulgární slovník a sexy šílený pohled. Ale to je veškerá kritika.
Je to tak chytré. Vtipné. Dojemné. Na tomhle oddělení by si totiž chtěl na chvíli odpočinout každý. Při dodržování pár pravidel vám celkem nic nehrozí, nikdo nikomu neubližuje, můžete celé hodiny hrát karty nebo šachy, číst si nebo klábosit s celkem zábavnými pacienty. Ale zdravému člověku dřív či později povolí nervy. Po nějaké době vás nějaké to pravidlo začne prostě srát. Zdravotníci jsou světci, ale může se stát, že narazíte na někoho, pro koho budou předpisy důležitější než lidi. McMurphy je pohodlný, ale je to i dobrák a snaží se vylepšit podmínky všem. Proč musí na oddělení hrát hlasitě hudba tak, že akuťáci neslyší ani vlastního slova, proč se nemůžou přes den natáhnout, proč jsou jim cigarety přidělovány a tak dále. Když se dozví, že mu hrozí přeložení na oddělení narušených a dozví se, že když bude hodně otravovat, mohla by ho taky potkat návštěva šokárny (popis v knize), na chvíli se zklidní. Když mu dojde, jak jeho provokace ostatním pacientům prospívaly, vsadí všechno na to, jak najít skulinu v naškrobeném betonu. Riskuje všechno a je na vás posoudit, jestli to dokázal i za takovou cenu. Podle mě ano. Je to miláček a vy si ho zamilujete taky. DOPORUČUJU!

Sdílení

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *