MARGARET ATWOOD – PŘÍBĚH SLUŽEBNICE

Znovu vydaný román o odlidštěné společnosti v blízké budoucnosti.
Ženská verze Orwellova románu 1984. Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita. Potomci lidí. Brazil. Další dílo o něčem, co by se mohlo snadno stát. Román, který mě zmrazil a dlouho nenechal roztát.

DĚJ: Spojené státy už neexistují, vládne totalitní, fašistický režim. Většinu majetku vlastní pár vyvolených, stejně jako většinu práv. Zbytek je využíván k nuceným pracem. Protože je plodnost čím dál větším problémem, jsou k získávání dětí vysoce postaveným ženám využívané služebnice. Mladé ženy, které se nechají oplodnit jejich velitelem a odnosí jim dítě, aby ho již nikdy neviděly. Pokud se jim to podaří, vyslouží si lepší život. Jinak je čeká podobný osud jako ostatní. Postavení horší, než čekání na potomka v domě svých pánů. Sebemenší prohřešek proti režimu je trestán. Přísně a krutě. Největší provinilci jsou denně veřejně popravováni. V nudě všedních dnů, kdy si novodobá otrokyně nemůže ani číst, a společnost jí dělají pouze vzpomínky na rodinu, o kterou přišla, je těžké myslet na lepší zítřky. Zakázané zpestření v podobě čím dál otevřenější zábavy z popudu jejího velitele přijme tedy zcela klidně. Návrh na urychlení otěhotnění z mysli její velitelky zrovna tak. Je něco z toho klíčem ke svobodě nebo cestou do té největší noční můry?

Dobrý román o ošklivých věcech, které mohou nastat, pokud bude režim okrádat obyčejné lidi o víc a víc svobody. Bylo to tu už několikrát a podle mě líp. Ale ženský pohled na věc je osobitý. Ženy se bojí stejných věcí, jako muži. Bolesti, ztráty pohodlí, ztráty důstojnosti, posledních zbytků svobody. Ale ženy se mohou stát matkami. Devět měsíců v sobě nosí své dítě. Je tedy ještě jeden způsob, jak ženy okrást a ponížit je při samotném početí.
Román, který nepohladí. Ale nesnaží se takový být. Je to další varování. Jakmile nadřazenost převáží, bude většina lidských bytostí nedůstojně přežívat.
Konec je nepříjemný. Ošívala jsem se nechutí ze stupňujícího se strachu. Trpěla jsem úplně fyzicky. Ale dočetla jsem a cítím se tak nějak… svobodněji? A toho si vážím.

DOPORUČUJU A NEDOPORUČUJU!

Sdílení

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *