MILOŠ URBAN – HASTRMAN

Dneska vám napíšu svoje dojmy z knížky Hastrman, na jejíž motivy právě běží v kinech stejnojmenný film.
Možná jsem měla velká očekávání, nevím. Ale nepatřím k těm, kdo by z Hastrmana sedli na zadek a už se nevzpamatovali. Přesto jsem ráda, že jsem ho četla.

Kniha se dělí na dvě další knihy, řekněme na dvě novely. První se odehrává v 19. století na venkově v Severních Čechách. Příběh je vyprávěn baronem, který se po dlouhém putování po Evropě hodlá usadit v obci svých předků, rozšířit rybníky a zprovoznit starý mlýn. Poznává místní obyvatestvo a jeho zvyky, je okouzlen dcerou místního rychtáře Katynkou. Je to vodník. Ano, je to vodník, ale o tom později. V druhé knize se posouváme do současnosti. Severní Čechy jsou devastovány těžbou. Náš Hastrman stále žije a rozhodne se vzít osud krajiny, kterou miluje, do vlastních rukou, kdyby měl všechny, kdo jsou pachateli, zabít.

Nemůžu autorovi upřít, že neznám současníka, který by měl tak neuvěřitelně bohatou slovní zásobu a dokázal by přírodu a její proměny lépe popsat než on. Téma vybral úžasné. Lidská hloupost a omezenost slepá k tomu opravdu důležitému je dokonale aktuální. Ale to je téma druhé knihy. První kniha je oslavou přírodních darů, mládí a krásy, je to Máchův Máj v próze, Erbenova Kytice beze strachu, poetika v každé větě. Druhá kniha je současnou syrovou povídkou o zoufalém boji proti nespravedlnosti a nezodpovědnosti. O boji, který je tak odhodlaný, že pro sebe sama nevidí, kolik jiné škody vytváří a že je spíš samolibý než odvážný. Dokonalé. Kdo z nás někdy nepocítí marnost dobrého a obětavého počínání? A není i malý krok proti zlu tím nejstatečnějším, co můžeme udělat?
Ano. A to je všechno. Obdivím obě knihy. Ale nedokážu ty dva celky spojit, ačkoliv samozřejmě chápu autorův záměr. Ale pokud měl poetický popis Hatrmanova kraje čtenáře připravit na nelidskou ránu v podobě jeho likvidace, proč nás unavoval takovou řadou bezvýznamných a nudných událostí? Aby nám předvedl, jak umí pracovat s jazykem? Nezpochybňuju, že jsem si řady spojitostí nejspíš nevšimla a nepovažovala je za důležité. Ale i tak mi přišlo to napínání a oddalování čehosi nefér. Bonbónek nepřijde. Možná jsem barbar. Ale celé to bylo vlastně trochu, jenom trochu, ale přece… namyšlené. Už jenom stavět se do postavy vodníka. Proč? Aby mu bylo leccos krutého odpuštěno?
Ale možná ze mě jenom mluví romantik a nemůžu autorovi odpustit, že vztah mezi ústřední dvojicí popisuje jako lásku. Erotická přitažlivost a posedlost člověkem nás v životě nejspíš potká častěji než láska. Bohužel. Ale láska to není.

DOPORUČUJU A NEDOPORUČUJU!

Sdílení

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *