NAOMI ALDERMAN – NAPĚTÍ

S touhle spisovatelkou mi to nějak nejde…
Je to velmi podobné jako s její jinou tvorbou. Geniální námět, mně blízké téma, odvážný, nevyumělkovaný styl. Zkusím to shrnout a uvidíme, co mi to tam vlastně hapruje!

DĚJ: Autorka znovu pracuje s prostorem v blízké budoucnosti. Představuje nám svět, kde dívky v dospívání zjišťují, že se jim pod klíční kostí vyvinul nový orgán, vytvářející elektřinu. Objevují, co všechno jsou schopné pomocí tohoto orgánu provádět. Cvičením a posilováním můžou kohokoliv jak příjemně lechtat, tak mu způsobit smrtelné zranění. Jakmile je ve společnosti jasné, že se to bude týkat nejspíš většiny děvčat, vypukne úplný chaos. Dívky jsou izolovány, vylepšují své dovednosti a učí je objevovat podobné síly i u starších žen. Moc se dostává do rukou dříve slabšího pohlaví. Někdo z toho těží, někdo to odnáší. Na mír na zemi to ale zrovna nevypadá.

DOJMY: Téma je opět originální a přináší řadu možností, jak do něj zařadit mnoho současných otázek. Autorka mnohovrstevnatě proplouvá nesnadnými otázkami genderové, rasové i mocenské nerovnosti a přináší snadno nahlédnutelné obrazy situací, které by mohly nastat pouze tím, že by se ženám dostalo jedné schopnosti navíc. To je velmi chytré. Ale je to celé takové nějaké nepříjemné, ale ne dějem nebo brutalitou jednotlivých scén. Číst knížky téhle autorky je jako se oblékat do něčeho špinavého, protože nemáte jinou možnost, nebo jako se chystat někam, kam musíte, ale nechce se vám. Ta ženská po nás jde a jde po nás krajně nesympaticky. Cítím se poučovaná, trestaná za něco, s čím mám pramálo společného. Vážné téma je nám servírováno protivným, slizkým způsobem, jako kdyby nám byl předložen soupis našich provinění. Je to nezdolný feminismus, co tím vším prosakuje a já to jenom neumím pojmenovat? Možná. Každopádně to bylo naposled, co mi tahle skeptická mentorka přišla do ruky.

Nijak zvlášť NEDOPORUČUJU!

Sdílení

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *