Nevybíravý

Otevřu oči a zvykám si na ostré světlo. Stejně vidím pořád rozmazaně. Nade mnou se otevře jakýsi průhledný kryt a z rukou, nohou a pasu mi sjedou silné pásy, které mě držely na podložce. Jsem zmatená a trochu se bojím. Když si sednu, někdo mi podrží za čelo hlavu, za chvíli pochopím proč. Zvracím do připravené nádoby a všechno se mi začíná vybavovat. Vezmu si nabízený nahřátý ručník a otřu si zpocený obličej.
„Chtěla bych si jít hned lehnout.“ Pokračovat ve čtení „Nevybíravý“

Nezvratný

Vůz jede tak tiše, že zkresluje svojí rychlost. Letí ulicemi jako tažný pták, lehký šum kol není uvnitř o nic hlasitější než plynulé mávání křídly. Podívám se na tachometr, trochu zpomalím, ale hned zase přidám. Něco mě táhne, nutí jet rychleji, než je nutné, ale jde to jen těžko uvolnit. Pokračovat ve čtení „Nezvratný“

Poslední

Váhavě vstanu. Bosá chodidla šimrá huňatý koberec. Vytáhnu žaluzie a otevřu okno. Rozmrzelost z přetrženého snění je pryč. Další ráno.
Rychlá sprcha. Čištění zubů. Bez zájmu rozžvýkaná snídaně, možná spíš oběd. Už zase trochu velké plavky, osuška, knížka, pantofle. Líné odpoledne u bazénu.
Probudím se zimou. Lehátka už jsou skoro prázdná, na hladině pluje osamělá nafukovací matrace. Spala jsem zase celé odpoledne. Zamotám se do osušky a ještě se natáhnu. Nejsem smutná. Vím, kdo jsem a proč jsem právě tam, kde jsem. Pokračovat ve čtení „Poslední“

Strašidelný

„Nevzpomínáte si někdo, co tady vlastně děláme?“
Všichni se zasmějí. Ode mě se neočekává nic jiného, než že budu ostatní bavit svojí rozmazleností. Nejspíš proto mě přizvali. Tahle otázka ale byla myšlená vážně. Nechápu, proč se s ostatními plížím mezi tmavými náhrobky. Pokračovat ve čtení „Strašidelný“