„Děláte si ze mě legraci?“
„To bych si nikdy nedovolila!“
„Tak mě nezdržujte.“
Tak tohle mi řekl. Můžu se tak akorát dívat, jak si sedá ke stolu a otevírá desky, které držel v ruce. Pokračovat ve čtení „Přísný“
Přísný
Očekávaný
Sleduji příjezdovou cestu z prosklené výlohy hotelové recepce. Všechno fyzické v mém těle je natažené, není to nepříjemné, ale už se těším, až se to uvolní. Přijíždí další autobus. Předními dveřmi začínají vystupovat lidé. Některé znám, některé ne. Další autobus se zařadí za ten první a na parkovišti se proplétají davy. Pak ho zahlédnu. Uklidním se jedním hlubokým vydechnutím. Je tady. Pokračovat ve čtení „Očekávaný“
Svatební
Záclony se zlehka nadzvihují a dotýkají se mých bosých nohou. Sluneční paprsky už prostupují mezi stromy a probarvují plochy bílých stěn a nábytku. Podívám se na hodiny. Ještě je čas. Poprosila jsem všechny, aby mi dali chvilku o samotě, chci odejít sama a mít krátký kus svého života ještě jenom pro sebe. Pokračovat ve čtení „Svatební“
Neústupná
Naproti obchodu je volné místo k zaparkování. Podobné maličkosti mi vždycky zvednou náladu. Dneska jenom rezignovaně zaparkuju a vytáhnu klíčky ze zapalování. Než se natáhnu pro tašku, tak to na mě poprvé padne. Pokračovat ve čtení „Neústupná“
Lhostejný
„To nemůžu. Ale ve čtvrtek večer můžu být jen tvůj. Budeš už doma?“
Čtu si tu zprávu snad podesáté. Jen tvůj. Někdy mi podobné věci říká. Ukládám si je do paměti a v okamžicích jako je tenhle, si je znovu přeříkávám. Na protější bílou zeď si promítám jeho tvář, pohled, který patří jenom mně. Pokračovat ve čtení „Lhostejný“