Posudek

Chci zaklepat na pootevřené dveře, ale uslyším svoje jméno, tak se zaposlouchám.
„Prošla na večírku skleněnejma dveřma, no uvidíš sám. Byla to firemní akce, takže dostala i odškodný, ale pak se to někomu nezdálo a poslali ji k psychologovi a chtějí testy, jestli něco nebere. Asi tam má nějakou důležitou funkci. Vidím to tak na kvartál, oni ti dají vědět.“
„Tak jo. A jak žiješ?“ Pokračovat ve čtení „Posudek“

Profesor

Jako kdyby to, co mě dřív pohánělo vpřed, bylo pryč. Cítím takové prázdno, jako kdyby mě opustil někdo blízký, moje druhé já. Jako kdybych byla ze dvou polovin a ta důslednější a energičtější někam odešla. Zůstala jsem sama, zmatená, slabá. Copak ostatní necítí to prázdno? Pokračovat ve čtení „Profesor“