Čtvrtý dopis

Kočárky s dětmi ve mně vzbuzují paniku. Oddělení s dětským oblečením mi vhání slzy do očí. A čekárna v ordinaci je tím pravým utrpením. Nastávající maminky přidržující si velká bříška s pohledem upřeným kamsi do budoucnosti. Ale pro mě žádná budoucnost, která by se jenom přibližovala té jejich, neexistuje. Budu sama. Budu mít dítě s jediným člověkem, kterého jsem milovala. A on mě opustil. Nepřipadal mi jako člověk, který něco takového udělá bez vysvětlení. Ale možná, že velká láska nesnese potupná vysvětlování, která udělají z obou ty špatné. Nezodpovědné. Prolhané. A proto odešel bez jediného slova. Pokračovat ve čtení „Čtvrtý dopis“

Uvěznění

„Nemyslíš si, že je to v naší situaci úplně jedno?“
„To, co si myslíme, není důležité. A ber to prostě jako rozkaz. Jsem v podstatě tvůj nadřízený. Až budu po smrti, dělejte si tady co chcete. Zatím tady žádnej bordel nechci. Pár lidí mělo otravu alkoholem.“
Vypadá unaveně. A kdo ne? Všichni jsme z té věčné nudy úplně vyčerpaní. Je mi ho najednou trochu líto. Sám jsem se už litovat přestal.
„Tak rozkaz, šéfe.“ Pokračovat ve čtení „Uvěznění“