Pacientka

Miluji jednoho muže. Je krásný. Má vážné šedé oči, hezké rty a čistou, bledou pleť. Je to můj lékař. Nosí modré tričko, bílé kalhoty a ponožky, zdravotní pantofle a módní brýle se silnými plastovými obroučkami. Pokračovat ve čtení „Pacientka“

Cestující

Vejdu do úplně prázdného vyhřátého kupé. Je pět hodin ráno. Jako před každou cestou jsem skoro nespala, takže sotva stojím na nohou. Sednu si k oknu po směru jízdy a kabát si pověsím za sebe, abych se do něj mohla schoulit. Tašku si hodím pod sebe, aby mě nikdo neokradl, kdybych usnula. Tak to by bylo. Dívám se ven do tmy a snažím se být klidná. Nerada někam cestuji sama. Může nastat tolik věcí, ve kterých se nevyznám, nebo které by mohly být nebezpečné. A navíc si na cestách připadám ještě osamělejší než jindy. Nikdo by neměl cestovat sám. Nikdo vám nepohlídá zavazadla, když si potřebujete dojít na záchod, nikdo vám nepomůže s těžkou taškou, nikdo si s vámi nepovídá. Nasadím si sluchátka, abych mohla poslouchat něco, co by mě rozveselilo. Pokračovat ve čtení „Cestující“