Poslední

Váhavě vstanu. Bosá chodidla šimrá huňatý koberec. Vytáhnu žaluzie a otevřu okno. Rozmrzelost z přetrženého snění je pryč. Další ráno.
Rychlá sprcha. Čištění zubů. Bez zájmu rozžvýkaná snídaně, možná spíš oběd. Už zase trochu velké plavky, osuška, knížka, pantofle. Líné odpoledne u bazénu.
Probudím se zimou. Lehátka už jsou skoro prázdná, na hladině pluje osamělá nafukovací matrace. Spala jsem zase celé odpoledne. Zamotám se do osušky a ještě se natáhnu. Nejsem smutná. Vím, kdo jsem a proč jsem právě tam, kde jsem.

Půl roku. Druhý lékař řekl 17 týdnů. Zapáchající léčitelka 2 roky, ale pokud budu využívat jejích služeb, minimálně jednou tolik.
Místo toho jsem poprvé v životě uspořádala opravdovou narozeninovou oslavu. Odletěla se dvěma nejlepšími kamarádkami na karneval do Benátek. Následovaly nějaké večírky. Postupně přestávám pít alkohol, je mi po něm okamžitě špatně.
Nereaguju na jeho smsky. Zachovávám si vzpomínky na ten jediný večer čisté. Pomalu si balím nejnutnější věci. Než skončí nájem bytu, jsem pryč. Nové plavky. Nová sukně a šaty, všechno začalo být velké. Jídlo představuje jenom nutnou část dne. Dlouho vybírám místo. Na léto anonymní turistický hotel. Potom se uvidí. Třeba nebude žádné potom.

Nechce se mi na večeři, ale donutím se. Piju vařící čaj a dívám se na zacházející slunce. Jde to příliš rychle. Už musím připravit dopisy.
Na stole leží čtyři oznámkované obálky. Pátá je v šuplíku nočního stolku. Ta je pro něj. Psaní mě vyčerpalo, usínám oblečená v rozestlané posteli.

Snažím se chodit pravidelně na jídlo. Aspoň chvíli chodit na sluníčko. Aspoň na balkon. Na dopisy sedá prach. Koupelna je špinavá. Pokojovou službu prosím jenom o čisté ručníky. Jednou nestihnu doběhnout do koupelny a pozvracím koberec. Domlouvám se s pokojskou. Nosí mi jídlo. Chce opakovaně volat lékaře. Uplácím jí z tenčícího se svazku bankovek. Nechám jí vyvětrat a uklidit. S čistotou přichází velký klid. Život se ze mě vypařuje a s ním i to, co mě vždycky tížilo. Strach ze selhání. Smrtelné hříchy. Poprosím jí, aby odeslala dopisy. Odeslala i ten pátý? Nevzpomínám si. Dny utíkají příliš rychle a je těžké rozeznat mezi spánkem a bděním. Léky na stole jsou zakryté tančícími nymfami. Povrch přikrývek je jako zasněžená zvlněná pláň. Večerem osvětlená pokožka jako třpytící se písečné duny. Nadechnutí jako vítr v dozrávajícím obilí. Objímající ruce. Nevím, komu patří. Snažím se otočit a podívat se, ale je to příliš obtížné. Nejspíš sním a přijde další ráno. Nevím, co si přát víc. Jestli další ráno nebo poslední obejmutí.

 

Sdílení

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *