Uplakaný

Už jsi zase pryč. Přijdeš a pak najednou odejdeš. Vím, že odejdeš, nikdy mi nic neslibuješ. Nikdy nevím, kdy přesně, ale jednou to vždycky přijde. A necháš mě tady. Nebe se zatáhne těžkými mraky, roztřese mě chlad, a já to musím vydržet a žít bez tebe.

S tebou je všechno jednodušší. Ráno otevřu oči a hned vím, že jsi tady. Vstanu a otevřu okno a pocítím tu neskutečnou lehkost. A hned za ní pocítím ten osten černých myšlenek. Proč to takhle není pořád. Ale snažím se na to nemyslet a užít si tvou přítomnost. S tebou jsou to ty nejkrásnější dny. Necítím nikdy takový hlad, únavu, cítím tvé hřejivé objetí a nic jiného nepotřebuju. I v tom nejjednodušším oblečení si připadám krásná. I ty nejobyčejnější činnosti jsou s tebou příjemnější. Usmívám se a nic nepředstírám. S tebou jsem to já. Ty dáváš mému životu smysl.

A teď jsi pryč. Snažím se být veselá, ale není to možné, už teď mi chybíš tak, že se to někdy nedá snést. Je mi jedno, že ostatní mi o tobě říkají něco jiného. Někteří tě nesnáší a já to musím poslouchat. V něčem mají pravdu, ale často ne, a tak se tě snažím omlouvat. Vím, že je nepřesvědčím, ale nesnesu, když o tobě takhle někdo mluví. Nemusíš se bát, nikdo mě od tebe neodradí. I tak tě mám málo. V mém životě je bez tebe pořád chladno a zataženo, dny se vlečou a já čekám, kdy se zase na chvíli vrátíš.

Miluju tě, miluju tě každý rok o něco víc. Ať jsi tu jakkoliv dlouho. I když mě vždycky znovu opustíš.

Miluju tě, léto.

Sdílení

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *