Čtvrtý dopis

Kočárky s dětmi ve mně vzbuzují paniku. Oddělení s dětským oblečením mi vhání slzy do očí. A čekárna v ordinaci je tím pravým utrpením. Nastávající maminky přidržující si velká bříška s pohledem upřeným kamsi do budoucnosti. Ale pro mě žádná budoucnost, která by se jenom přibližovala té jejich, neexistuje. Budu sama. Budu mít dítě s jediným člověkem, kterého jsem milovala. A on mě opustil. Nepřipadal mi jako člověk, který něco takového udělá bez vysvětlení. Ale možná, že velká láska nesnese potupná vysvětlování, která udělají z obou ty špatné. Nezodpovědné. Prolhané. A proto odešel bez jediného slova.

Nesnesu jejich blažené pohledy. Z čekárny odejdu dřív, než na mě dojde řada. Dneska ne, dneska to nevydržím. Možná zítra budu silnější.
Druhý den sedím na vaně a nemůžu se donutit podívat na poličku, kam jsem položila použitý test. Jedna čárka, dvě čárky. Dneska už bude test platný. Jedna čárka rozhodne. Kdybys tady alespoň byl se mnou. Jak jsi mi tohle mohl udělat? Přijímám všechnu zodpovědnost, za to, že se to stalo, ale tvému útěku nikdy neporozumím. Aniž bych se podívala na poličku, dojdu do chodby, kam jsem si odložila telefon. Jakmile ho vezmu do ruky, stane se něco, na co už čekám tolik dní. Přijde mi od něj zpráva. Dokonce dlouhá, mailová zpráva.

„Má nejdražší, má jediná lásko.
Doufám, že tě tahle zpráva zastihne včas a já budu moct napravit to, co jsem možná úplně zničil.
Od té doby, co jsem tě poznal, miluji jenom tebe a nikdy tě milovat nepřestanu. Nikdy bych tě neopustil. Nechal jsem se zaslepit žárlivostí a nekonečným sobectvím, které jsem si vykládal jako něco, co bude lepší pro tvoje dobro a pro dobro toho malého člověka, kterého v sobě nosíš. Nikdy nepochopím, že jsem si nechal namluvit, že by to mohlo být dítě někoho jiného. Věř mi, moje milovaná, že špatný posel předběhnul to, co se mělo stát nejdřív. Nejdřív jsme si měli promluvit. Tak, jak jsi chtěla, protože ty jsi z nás ta moudřejší. Ale byla to pro mě taková rána, že jsem několik dní ani nemohl promluvit. Jak se mi to teď zdá malicherné ve srovnání s tím, co jsi musela prožít ty.
Lásko, jestli není pozdě a ty stále v sobě nosíš ten zázrak, který se stal z jednoho našeho nádherného objetí, udělám všechno proto, abychom mu dali ten nejkrásnější život. Vím, že jsem nikdy nemluvil zrovna vlídně o dětech. Možná i to tě mohlo poplašit. Ale to nebyly naše děti. Jak by tě někdy mohlo napadnout, že bych nechtěl naše dítě? Miluji tě a všechno, co vyjde z naší lásky, je požehnané.
A pokud je pozdě a ty ses rozhodla jinak a žádné dítě mít nebudeme, chtěl bych tě poprosit o odpuštění. Vlivem špatných okolností a svojí hloupostí jsem si nechal namluvit úplný nesmysl. Ze srdce se ti omlouvám, že jsem tě nechal na všechno samotnou. Věř mi, že jsem se už tak vytrestal. Můj život bez tebe se životu ani nemůže přiblížit. Bez tebe nejsem nic a za všechno vděčím tobě. K ničemu tě to nezavazuje, ale pokud pro mě máš ještě ve svém srdci místo, tak věz, že jsem tady a byl jsem tady vždycky jenom pro tebe alespoň v myšlenkách a všechno, co je mi božské i pozemské, věnuji tobě.
Čekám na tebe a budu na tebe čekat každý den, dokud nepřijdeš.
Miluji tě a to je jediná skutečná pravda.“

Během čtení jsem se sesunula na studenou zem. Telefon tisknu jako by v něm bylo všechno, co mě udržuje při životě. S obrovskou pečlivostí ho uložím do tašky a pomalými kroky zamířím zpátky do koupelny.

Sdílení

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *