Druhý dopis

Je nádherný den. Je teplo a vzduch je čistý a svěží. Seběhnu několik posledních schodů a dojdu na zastávku. Prohlížím si těch pár čekajících lidí. Závidím jim. Závidím jim klid, který z nich vyzařuje. Pak se zarazím. Co kdyby oni dali všechno za to vzrušení, které v posledních dnech prožívám já? Nepřála jsem si to i já? Vždyť po tomhle jsem toužila tak dlouho. Tak proč nejsem dokonale šťastná? Protože jsem si to malovala příliš jasnými tahy. Ve skutečnosti je to sice krásné, ale vždycky jenom chvíli. Pak přichází pochyby. Důvěřuj trochu tomu, že to skutečně může dít! Tolik bych mu chtěla všechno říct. Všechno, co prožívám a cítím. Už jednou jsem to vyřešila dopisem. Vytáhnu telefon a začnu psát zprávu. Než dojedu na konečnou, mám v hlavě celý dopis.

„Je tak těžké uchopit vlastní život. Měla bych mít jasno v tolika věcech, ale s jistotou nevím nic. Ačkoliv cítím, že není nutné všemu rozumět, občas mě to zneklidní. Jak můžu věřit, že štěstí, které právě prožívám, bude trvat dál, když je všechno tak pomíjivé?
Nic z toho, co jsem prožila, se nedá srovnat s tím, jak se cítím, když jsem s tebou. Nejde jenom o závratné blaho, které zažívám, když se mě dotýkáš, když mi napíšeš zprávu, nebo když mi lichotíš. Jde o to, že všechno je, jak má být. S tebou nejsem poslem špatných zpráv, terč úspěšnějších, nechtěný dar. S tebou jsem tím, kým jsem a tím, kým chci být.
Jsi tím nejprostším způsobem hezký. Když se dívám na tvou tvář, necítím žádné napětí. Je to tvoje nejpřitažlivější část, ale myslím, že největší důvod, proč je tvoje tvář tak přitažlivá je to, že vyzařuje tu nejpodstatnější část tvé osobnosti. Jsi dobrý. Je to čistota tvé duše, které mě uchvacuje a zasahuje na nejcitlivějších místech. Snad i ve mně je ještě trochu té neposkvrněnosti, snad ještě nejsem natolik zkažená a zasloužím si svěžest, kterou cítím ve tvé přítomnosti.
Chci tě. Chci tě každou vteřinu od té doby, co tě znám. Chci, aby alespoň něco z tebe patřilo mně. Můžu si přivlastnit pohled? Můžu si přivlastnit slova, která mi říkáš? Kdybych tak už brzy mohla slyšet povzdech, který způsobilo tvé vzrušení. Tvá touha po mě. Je to nejsobečtější přání, jaké jsem kdy měla. Chci tě. Ale nabízím ti za to sebe. Všechno, co je lepší ve mně, ti dávám, je to tvoje. Vím, že není v mých silách ubránit tě všemu, co ti způsobuje bolest. Ale ze všech sil se vynasnažím, abys byl šťastný. Protože ty si to zasloužíš.
Chci slyšet tvé tajné touhy.
Chci znát největší zlo, jakého jsi schopný.
Chci zničit všechno, co ti ublížilo.
Chci vědět všechno, co je pro tebe důležité.
Chci každý den, alespoň na chvíli vidět tvou přirozenost.
Chci při tobě stát.
Chci tě.
Protože tě miluju. Miluju tě a to je jediná pravda.“

Vystoupím a nadechnu se toho krásného dne. Skloním pohled k telefonu. Stisknu Odeslat.

Sdílení

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *