KATIE KHAN – ZADRŽ HVĚZDY

Přečetla jsem si popis knížky a už jsem si jí nesla k pokladně. Dystoptické romantické sci-fi. Na něco takového čekám už dlouho! Nakladatelství Argo je navíc téměř zárukou kvality.
Carly a Max žijí v blízké budoucnosti a jsou astronauté. Milují se, čistě, osudově. Ve společnosti, která nepřeje mladým vztahům, navzdory rodičům, udělali všechno proto, aby mohli být spolu. Právě teď jsou v otevřeném vesmíru a ve skafandrech jim zbývá kyslík na 90 minut. Mají své geniální mozky. Mají jeden druhého. Přežijí? Nebo alespoň jeden z nich? Co se jim bude honit hlavou v tom zbývajícím čase? Budou vzpomínat na život ve světě, který nabízí všechno, ale postrádá to nejdůležitější. Přesto by se do něj spolu rádi vrátili.
Pokračovat ve čtení „KATIE KHAN – ZADRŽ HVĚZDY“

RADKA TŘEŠTÍKOVÁ – BÁBOVKY, OSM, TO PRŠÍ MOŘE

Dneska se podíváme na pravděpodobně nejčtenější českou autorku současnosti. Dvě knížky už nejsou úplně nejnovější a určitě jste o nich už slyšeli, tak je shrnu dohromady i s loňskou novinkou Osm.

BÁBOVKY
Začnu Bábovkami, protože jsem je četla jako první. Koupila jsem si je, když jsem šla na malou operaci, abych měla s sebou něco zaručeně čtivého a nepropadala v nemocničním pokoji trudným myšlenkám. Svůj účel splnily.

DĚJ: Bábovky plácají děti na písku. Upečená bábovka je symbolem rodinné pohody. Hezkým děvčatům se někdy ne úplně uctivě říká buchty nebo bábovky. O tom všem je tahle knížka.
Je vyprávěna dvanácti ženami, které jsou vzájemně propojené. Jsou různě staré, dělají různé věci, mají partnery, práci, rodinu, děti, zvířata, nebo ne. Jsou mezi sebou příbuzné, nebo se potkávají v práci, některé spí se stejným mužem. Každá vypravěčka posune děj dál a napíná nás, jestli se dozvíme o velké finační částce v hotovosti, která se ztratila a která je hlavním pojítkem příběhu.

Radka Třeštíková mě přímo uzemnila svojí odvahou. V žádné jiné české knize jsem ještě nečetla tak otevřené popisy pocitů postav, jejich myšlenek, prožívání smutku, deprese, radosti, rozkoše. Zejména o sexu dokáže autorka psát bez jakýchkoliv zábran, aniž by šlo o erotickou literaturu. Prvotní krátké pohoršení vystřídal úžas nad tím, že není vůbec žádný důvod se pohoršovat, autorka nepopisuje nic víc, ani nic míň, než běžnou součást života. Stejně tak je to s pocity. Všechny postavy mají na své emoce právo. Jenom ten celek k ničemu radostnému zrovna nespěje.
Pokud hledáte něco oddechového k vodě, sáhněte po Bábovkách. Vyšly už i v lehké brožované vazbě.
DOPORUČUJU!

OSM
Po nějaké době jsem se k autorce vrátila, protože jsem její novinku Osm dostala jako dárek. Nějakou dobu po přečtení jsem pak knížku neviděla, protože si jí postupně půjčily všechny dámy v mém příbuzenstvu. Žádná jí neměla dlouho. I když si budete pořád opakovat, že to není žádné veledílo, kvůli téhle knížce nebudete spát a budete šetřit každou volnou chvilku, abyste jí mohli dočíst.

DĚJ: Na začátku knížky jsme na konci příběhu. Mladá žena Míša leží v kómatu v nemocnici, protože jí někdo postřelil. Postupně se seznamujeme s lidmi z jejího nejbližšího okolí a příběh se vrátí na začátek. Můžeme sledovat spletitý popis zdánlivě nedůležitých situací, které vedly k tragické události. A skončí to prostředkem…

U téhle knížky jsem si hodně rychle uvědomila, jak dobře zvládá autorka popis absolutně odlišných charakterů. Stejně jako u Bábovek vám každý bude něčím povědomý, něčím protivný a něčím sympatický. Po přečtení každé kapitoly ve vás zůstane zvláštní pocit něčeho nedokončeného, jako usazenina, která nejde pořádně vyčistit, pachuť, která nejde ničím zapít. Lidi se chovají jako pitomci a můžou si za všechno sami. A ještě tím škodí ostatním. To mě napadlo hned několikrát. Ale dokud se mi ta knížka nevrátila zpátky, nebyla jsem v klidu…
DOPORUČUJU A NEDOPORUČUJU!

TO PRŠÍ MOŘE
Knížku To prší moře jsem si koupila trochu z bezradnosti, když jsem neměla úplně dobrou náladu a potřebovala jsem odvést myšlenky. A dostala jsem ještě něco navíc!

DĚJ: Hanka byla v pubertě vystavena střídavé péči, a zamilovala se do svého nevlastního bratra. Ten její lásku dodnes spíš využívá. Pak jí postupně zemřou oba rodiče a sotva dospělá Hanka se není schopná vyrovnat s osudem, který jí rozhodně nic neusnadnil. Nastěhuje se k podivínské babičce a zapne sebedestruktivní režim.

Ačkoliv jde o nemladší autorčinu knížku z těchto tří, hodnotím jí nejpozitivněji.
Je v ní mnoho bolesti, nervozity, nelaskavosti a sobectví. Hlavní postava se chová přesně tak, jak bysme my často chtěli, ale stud, morálka, nebo ještě něco jiného nám to nedovolí. Třeštíková poprvé ukazuje své psychologické schopnosti a prostírá nám jeden život takový, jaký je, bez příkras, bez hodnocení. A nabízí řešení. V čistotě vlastní podstaty a svobody. Bez patosu a klišé. A to není v současné literatuře vůbec obvyklé!
DOPORUČUJU A NEDOPORUČUJU!

Ještě bych se krátce zmínila o autorčině prvotině – DOBŘE MI TAK.
Možná, že si Třeštíková potřebovala vyřídit něco s opačným pohlavím. Já to chápu. Ale výsledek mě poměrně rozrušil. Možná je jednodušší číst o chybujících ženách. Možná, že mám sama s muži ještě mnoho nevypořádaného. Ale tohle na mě bylo opravdu trochu moc.